Z domečku u lesa

Zemřel polešovský dědeček

2011-06-21T23:30:00.004+02:00

Dnes jsem zabrousila na blog naší rodiny, který jsem kdysi "dávno" založila a zjistila jsem, že poslední příspěvek starý více než rok je o tom, že zemřela bába prabába. Jsem si uvědomila, že přesně před měsícem zemřel také polešovský děda, můj táta. Tak mu i tady věnuji vzpomínku. U nás doma své místo má.
"Tati, děkuji Ti za všechno, cos mi v životě dal. Neměl jsi to jednoduché, ale to nemá vlastně nikdo. Každý má svoji cestu jinak klikatou. Ta Tvoje zatím poslední byla zakončena výzvou s názvem rakovina. Lékaři Ti byli průvodci na cestě na druhou stranu. Chce se mi říct škoda... Ale vím, že teď už Tě nic netrápí a jsi tady s námi všude. Když je mi úzko, vím, že se mohu schoulit do klubíčka a nyní i u Tebe v náručí, jako v děloze, naleznu úlevu."

Jsem ráda, že se mi povedlo se s Tebou i fyzicky rozloučit.

A co víc se stalo za ten rok:
- napsala jsem knihu "Bonding - porodní radost", spolu s Míšou a Gaurí... bylo to vyčerpávající a uzdravující... asi jako porod jehož součástí je podpora bondingu:
http://www.dharmagaia.cz/kniha/827-m-mrowetz-i-antalova-a-g-chrastilova-bonding-porodni-radost-podpora-rodiny-jako-cesta-k-ozdraveni-porodnictvi-a-spolecnosti
- Evička začala navštěvovat školku na Revoluční na Praze 1, její učitelky se jmenují Katka a Zuzka. Její láska se jmenuje Šimon. Nejlepší kamarádka je Majda, ale od té doby, co má Evička lásku Šimona, je to s kamarádstvím jako na houpačce. Majdě se Eviččin vztah se Šimonem asi moc nelíbí. Evičce se ve školce líbí moc.
http://www.msrevolucni.cz/
- Ivča chodí už do 4. třídy na Curieovce na Praze 1. Letí to. Stala se členkou Mensy. Myslí ji to skutečně neskutečně. Hraje softball, našla tam super partu holek.
http://www.eagles.cz/
- Igi je v 6. třídě. Je chytrý a využívá toho i k tomu, jak se vyvléct z povinností. Není to od něho záměr, spíš toho máme moc a míň času na něho.
http://www.uhelnytrh.cz/

- Budeme prodávat dům a stěhovat se do centra Prahy. Je to velký a důležitý krok, za nímž je skryto hlavně osvobození. Jak říká Jura "restart". Jen mám občas skutečně v hlavě tak prázdno, že neumím najít něco, čeho bych se mohla chytit. Připadám si jako vypadlá z hnízda, ležící na zemi s roztaženýma rukama, kterými se snažím udržet své děti... na víc sílu nemám.
http://www.bezrealitky.cz/nemovitosti-byty-domy/144111-nabidka-prodej-domu-ve-strazi-psary/
- Dnes, přesně měsíc po tom, co táta zemřel jednal Jura s investorem ohledně Fandony, jeho projektu. Měl úspěch. Věřím, že se ten náš kolotoč začne točit pomaleji, aby nám nebylo tak často na zvracení...
http://www.credoventures.com/

... a co BabyKlokánci? Cítím, že největší pomoc a podporu, kterou jsem rodičům a jejich dětem chtěla dát je právě v knize "Bonding - porodní radost" a já přemýšlím a hledám, jak nejlépe využít svých nabytých životních zkušeností. V hlavě se mi opět rýsuje plán... ;).

Tento rok byl vyčerpávající a ohohacující...

Zemřela bába - prabába

2010-06-13T17:08:00.007+02:00

Vikinka se narodila ve 24.tt jako Evička

Ve čtvrtek večer jsme jeli do Bratislavy. Jurkovi zemřela babička. Měla 89 let. Těch pár dnů jsme prožili se spoustou lidí, na které nemáme jinak moc čas. Asi nejpříjemnější bylo setkání s Mimi a Vikinkou. Jsou to holky úžasné.

Ivča mění školu

2010-02-13T21:08:00.005+01:00

Tak Igor změnil školu ve druhé třídě, Ivča ve třetí.

Už dva týdny každé ráno nechodí na "Uhelňák", ale na "Curiovku".

Bylo to velmi náročné rozhodnutí, ale bylo dobré, stejně jako u Igora.

Ivča to zvládá, i když jednoduché to nemá, hlavně teda kamarádi... chce to čas a my se ji snažíme pomoct.

Na víkend si pozvala bývalé spolužačky a spolužáka na rozloučení s Uhelňákem.

Je u nás veselo a určitě to není naposledy, co se s nimi vidí.

Ivča, Naty, Johča, Áda

Hlídač... ;)

2010-01-17T16:10:00.001+01:00

Je nás zase o jednoho víc... ;)

Ivča

2010-01-15T17:05:00.002+01:00

Občas andílek, občas čertík...

Výraz, když ji hubuji... :)))))))

Oči jako jasné nebe, tváře malované od sluníčka...

Kolem půlnoci, když se Evka rozhodne fotit...

Láska k ségře

Okno do Ivčiného pokoje... "dopis pro ježíška"... ;)

Pomocníček

2010-01-11T17:29:00.000+01:00

Dobrý pocit z dobře vykonané práce

Koloběh

2010-01-01T16:42:00.000+01:00

Evička připíjí na další dny... ať máme vždy sílu vše společně zvládnout!

Dřevo rodí oheň, oheň rodí zemi, země rodí kov, kov rodí vodu, voda rodí dřevo...

Život je strašně nefér...

2009-11-25T17:14:00.004+01:00

http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=111179#comments

Sice jsem ji znala pouze virtuálně, už tak to měla těžké a ještě dokázala rozdávat energii... Diny, díky... proč??... co se to děje??

http://www.klarcinblog.cz/

Matýsek

2009-11-14T17:03:00.005+01:00

Je nás opět o jednoho víc...
No pár dnů vlastně o víc, ale pouze přechodně... dědeček a babička nás přijeli zachraňovat...
A dědeček jako bývalý zkušený chovatel nejen králíků a andulek zatoužil navštívit výstavu...
Výstavu pořádala základní organizace Vestec v areálu zemědělského družstva Dolní Břežany v Libni u Libře... :))
A my se na tu výstavu skutečně šli pouze koukat na zvířátka...

Jeee... ten je krásnej...

a nechtěli byste pro děti?

a je náš... :)))

Matýsek

Ještě se mu postarat o žrádlo

Po cestě domů byl hezky vidět náš domeček... no fotka nic moc

ZRNKA pro BabyKlokánky mají svůj letáček

2009-11-13T22:45:00.000+01:00

Díky holkám z diskuse digiscrapbooku na www.baby-cafe.cz

a jeden na povzbuzení nových maminek BabyKlokánků... ;)

Evička má 3 roky

2009-11-08T20:00:00.000+01:00

Před třemi lety bych nevěřila, kdyby by mi někdo řekl, že budu tak šťastná a naplněná jak to dnes cítím.
Děkuji...
nejen za zachránění Evičky... i když jsem měla po jejím narození pochybnosti, zda je to správné...

Bez toho všeho prožitého bych nemohla prožívat nejvyšší naplnění lidského života... pomoc druhým...

Děkuji za BabyKlokánky...
Děkuji za Evičku...
Děkuji Evičko...

Nejdříve připravit dort

Sfouknout svíčky...

S bábou... rozdíl 86 let

Opět v Polešovicích

2009-11-01T23:43:00.011+01:00

Pár dnů volna jsme využili nejenom k návštěvě dědečka a babičky v Polešovicích. Tátu jsme nechali doma, má moc práce. Vyrazili jsme v den svátku naší republiky. Po cestě jsme shlédli a užili si výstavu “Hry a klamy” v Brně, výstavu rybiček

a návštěvu Šárky s Patrikem a Erikem.

Ve čtvrtek ráno mě Evička přivítala větou: "Maminko, kam ideš s Evikou?". Byla jsem připravena vyrazit na schůzku do zlínské porodnici s zelvickou/BC/, Evičku a Ivanku jsem vzala sebou. Představily jsme primáři neonatologie manuální, finanční a emoční ZRNíčKA pro BabyKlokánky. A můžeme jásat, protože ZRNKA pro BabyKlokánky jsou ve Zlíně.

Zbytek návštěvy již proběhl v užívání si nejbližších. V pátek doprovodila babička s Ivou Evku k “holiči”, vrátila se se zimním sestřihem… culíky zatím nebudou.

Večer přijel z práce strejda

a přivezl dětem lízátka.

V sobotu dopoledne jsme vyzkoušeli nové polešovické školní hřiště. Prošlo. Super běžecká dráha, doskočiště

písek na plážový volejbal

fajn dětský koutek. Odpoledne přijel na návštěvu dědečkův bratr Jan s ženou Aničkou a vnukem Radkem. Každý rok na dušičky přivezou kytičku, věneček na hrob.

V neděli jsme vyrazili domů za tátou.

Máma v brýlích, Evička v brýlích... ;)

Cestou jsme ještě stihli oslavit strejdovi 29. narozeniny v restauraci Akvárko.

Na silnici jsme zanechali černý otisk brzdné dráhy našich pneumatik kousek před havárkou, jejímiž účastníky jsme se naštěstí nestali.

Nezapoměli jsme se stavit u Meka. A pak už přímo do tátovy nedočkavé náruče a do víru všednodenního nestereotypního stereotypu.

Opět v plném počtu

2009-10-27T18:56:00.004+01:00

Dnes se Iva vrátila po týdnu ze školy v přírodě v Česticích, spokojená.
Konečně jsme zase všichni spolu...

Opět se auto otřásá pod výbuchy smíchu, křiku, nadávek... občas i pláče... do toho nově zaznívá "Igoe, nechej ivu..."... jak ty ženské drží při sobě... už když jsme telefonovali Ivči na školu v přírodě... Evka ji říkala "Iviii, pijed za Evikou"... a Iva to pak v posteli obrečela...:()
Opět to doma vypadá jako by se vrátilo aspoň pět dětí, ne jenom jedna... Iva je velmi akční... a jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí... v Panerii se ji podařil loktem rozbít talířek...
I když musím častěji počítat do desíti a zhluboka dýchat... přesto to mám takto nejraději...
hlavně, když večer všichni usnou...
v ložnici na manželské posteli...
a nám dospělákům musí stačit... buď se k nim přitulit... nebo si hledat jiné místo... :)))

Moji miláčci... Iva je naštvaná, už ani nevím proč...

Ivča vybalila kufr a Evča toho hned využila...zabalíme a jedeme do Polešovic... ;)

Tak jde čas...

2009-09-20T19:14:00.000+02:00

Na blog není vůbec čas. Možná je to dobře. Život žijeme a pouze o něm nepíšeme...:)).

Tak jen ve zkratce. S dětmi jsem absolvovala preventivní prohlídku. Igor má ploché nohy, kvůli zvětšeným uzlinách mu vzala doktorka stěry z krku, naočkovala ho. Iva má ploché nohy, je na hraně se sluchem a zrakem... spíš mi přijde, že se soustředěním se, tak máme přijít za pět měsíců na přezkoušení. Eva byla naočkovaná do ruky, nebrečela... ani jedno dítě teda nebrečelo, ale u těch starších se to už nějak nepředpokládá. Ve stěrech Igorovi zjistili hotovou zoologickou zahradu. Vyfásl antibiotika a volno od školy, nasadila jsem mu ještě česnekovou kůru. Kromě bolesti v krku a bříška nebylo poznat, že je nemocný. Při kontrole tento týden byly uzliny podstatně menší, tak v úterý už pofrčí do školy. Krásně si odpočinul, užili jsme si to ve třech i s Evičkou.

Iggy masíroval Evičku

Evička masírovala Iggyho

Nechala jsem udělat i kontrolní stěry u Ivy a Evy, tak uvidíme, jestli se breberky stěhovaly. Na víkend si už pozval spolužáka a kamaráda Vojtu. Aby nezůstala Iva pozadu, pozvala si spolužačku a kamarádku Adrianku. Víkend je veselý a super. Starší děti se skvěle odreagují, vyblbnou a Evička to všechno pozoruje, přidává se a učí se nové dovednosti...:)). Adrianka přijela už v pátek po škole s Ivčou a tátou, Vojta měl přijet až v sobotu. Igor byl nedočkavý, několikrát volal Vojtové mamince (byla v Itálii) a Vojtovi, aby přijel už v pátek. Domlouval se s Vojtovým tátou, který se zdál být neoblomný. Asi hodinu po telefonickém rozhovoru, který se zdál být celkem jasným ne, přivezl Vojtu jeho táta... tak se to Igorovi povedlo a mohlo vzrůst jeho přesvědčovací sebevědomí...;)

V sobotu dopoledne byli zkouknout hasičské závody na psárském hřišti

Holky jdou na skákací hrad

Tak krásně umím papat

I táta umí krásně papat... ;)

Také umím vozit kočárek po schodech

Idylka u televize

Já jsem zvládla svůj první kurs BabyMasáží, kde učím maminky nejenom masírovat svá miminka. Bylo to náročné, pro mě něco zcela nového a mám z toho dobrý pocit. Cítím, že jsem si vybrala dobrou cestu, která bude přínosem nejen pro mě, pro mé děti, moji rodinu.

Na kursu jsme nejenom masírovaly...;)

A táta maká, maká, maká... od rána do večera v bance, od večera do rána na Traxpotu... do toho my, dům... už se těšíme, až si budeme sebe víc užívat.

Paci, paci, pacičky... pro tatínka

2009-09-16T15:06:00.002+02:00

BabyKlokánek Dušánek

2009-09-15T19:53:00.003+02:00

Ani nevím, jak mám začít...

Ode dneška máme doma nového BabyKlokánka...

Už pár dnů cítím, že neprožívám zrovna příjemné období. Jsme zdraví, to ano... pokud teda přehlížím Igorovi ATB, kromě bolesti v krku mu nic není a aspoň si odpočine. Druhá část kursu Babymasáží dopadla také skvěle, maminky i miminka jsou úžásní. Činnost kolem BabyKlokánků, zájem ostatních je nádherný. "Mé" maminky BabyKlokánků jsou ty nejúžasnější maminky jaké znám a odvádí takový úžasný kus práce na sobě, pro své děti, pro další maminky BabyKlokánků, že by si zasloužily metál... nebo spíš zvednout plat... mateřskou...;). Zdálo by se, že mám kolem sebe spoustu positivní energie, všechno se mi daří a já jsem šťastná.

Holky, mockrát vám za všechno děkuji... dáváte mi víru, že to, co dělám má smysl. Vaše odezva na mé podněty, myšlenkové pochody, moji činnost je pro mě něco zcela neuvěřitelného. Znáte to, jsem z generace, kde se zrovna chválou neplýtvalo, za to kritika byla hned po ruce, asi aby se děti nerozmazlily...:(). Holky, dáváte mi to, čeho se mi v životě moc nedostávalo a já díky tomu začala brát všechno, co jsem kdy dělala jako něco samozřejmého, něco, co musím dělat. Dokonce, když se to někomu nelíbilo, pochybovala jsem o sobě, snažila se přizpůsobit, bála jsem se. Posledních pár let bylo pro mě hodně bolestivých. Lidé, které jsem měla a mám ráda mi řekli spoustu nehezkých věcí a já nevím proč. A asi proto, že jsou to lidé blízcí, někdy ani všechno to, co se mi daří, funguje, co slyším od jiných, od vás, nepřehluší smutek z toho, že sama sobě pomoci nedokážu, že mě to od těch lidí bolí.

Alko, děkuji Ti, děkuji Ti za důvěru, za Tvoji víru, že se dokážu o Dušánka dobře postarat, udělám pro to všechno, co je v mých silách, protože právě mezi vámi i díky vám jsem našla to, co jsem nenašla mezi některými svými nejbližšími, přitom jsem tam našla něco, o čem jsem ani netušila, že může mezi tak blízkými lidmi být. Přiznám se, když jsem balíček otevřela, rozbrečela jsem se. Snad vděčností nad tím, co mi dáváte, snad smutkem nad tím, že jsem to nenašla, kde jsem v to doufala.

Věřím, že čas mi pomůže získat nadhled i nad touto mojí bolestí, obavou... nic jiného mi totiž nezbývá...

"Mé" maminky mám vás moc ráda...

Podzimní neděle

2009-09-13T11:11:00.006+02:00

Sluníčko dnes ráno nevstalo. Přesto je venku příjemně. Je podzim. Podzim mám ze všech ročních období nejraději. Jsem plná letního sluníčka, tak jako jsou stromy, keře obsypané úrodou. Doufám, že z toho budeme čerpat celou zimu.

Pořádně se oblečeme... vždyť už je tu podzim

a jdeme na zahradu... ;)

Zahrajeme si fotbal (Ivča tady má spolužačku Ádu)

a trošku popracujeme (Iggy bere ATB, tak musí být v klidu a teple)

Poradce bankovní rady s kolečky... ;)

a ještě jednou... to se jen tak často nevidí... ;)

a máma fotila a vařila... tak snad příště... ;)

Svět ženy - ZDRAVÍ

2009-09-09T22:00:00.004+02:00

Článek z říjnového čísla časopisu "Svět ženy - ZDRAVÍ", který vyšel právě dnes:

Babí léto ...;)

2009-09-07T20:47:00.000+02:00

Ten čas teda letí... achjo... no jo, když člověka něco baví, tak ten čas utíká nějak mooooc rychle... tak snad nejdýl žije člověk v depresi...:)))... ale to zase není o co stát.

Opět začala škola... Igor nově nechodí do družiny... pro páťáky už není. Kromě školy navštěvují hudebku a sportovní hry. S Evkou jezdím do Prahy třikrát týdně... v pondělí jako doprovod na hudební nauku, v úterý na hoboj a klavír v pátek, aby mohl táta chodit na fotbal... Jezdím také jednou za čtrnáct dnů ve čtvrtek, to k nám chodí uklízet paní Radvanovská... tak abych ji nezavazela... a nebyl narušen můj pocit soukromí.

Začátek školního roku u nás strávili dědeček a babička z Polešovic... Igor s Ivou měli narozeniny... Igor už 11, Ivča 9 let...

Všechno nejlepší...;)

Naše pilná včelka... babička

V sobotu 5.září jsme vyrazili do Brna na divadelní představení Sněhurka a sedm trpaslíků, Evičce se nejvíc líbili trpaslíci...a konečně vzala divadlo na milost... do té doby, když viděla někoho v masce, převleku bála se a chtěla pryč. Představení nebylo špatné, ale "Zahrada divů" se nám líbila víc. Po představení byla pro děti připravena oslava narozenin u tety a strejdy... dostali kolečkové boty Helees... měly velkou radost... já se sešla s kamarádkou Gabkou.

Ivča trénuje na kolečkových botech

Iggy trénuje na kolečkových botech

Při jedné ze svých pravidelných pochůzek po centru Prahy jsme potkaly kamarádku Janu s jejím synem Tomáškem. Zalíbily jsme se mu, následoval nás... chvilku s námi pobyl a pak utekl zpět za mámou.

Ivča je skvělá opatrovatelka

Je to relativni...;)

2009-08-09T15:49:00.004+02:00

Probiram se fotkami, premyslim, kterou pouzit na jake ucely, az se mi dostaly k sobe dve fotky. Nechce se mi to ani verit, snad se mi nezmensuje hlava? To nemuze byt pravda, ze kdy byla takova malicka. Takova malicka hlavicka a tak velky bojovnik. Vzdyt i ted je jeste stale malicka... nebo, ze by to byla uz velka holka... je samostatna, chytra, rozumna, uvazliva, mila, krasna a hlavne sva... Verim, ze takova bude stale, verim, ze ji to my, dospeli, nepokazime... protoze deti ziji v souladu s vesmirnou laskou a harmonii... a my, dospeli, tapeme, bojime se... protoze nasi rodice tapali, bali se... protoze jejich rodice...

Mama s Evickou - 1,5kg/12 tydnu; 13kg/2,5roku

Procházka po Praze

2009-08-07T21:03:00.007+02:00

Poslední výlet s naší návštěvou byl do centra Prahy. Vyrazili jsme ze Senovážného náměstí, kde jsme zaparkovali a doprovodili tátu do práce. Pokračovali jsme směrem do CoffeeHeavenu na Můstku, tam jsme si dali přestávku pro nabrání sil. Po vypití kávy a dobrůtek jsme ukázali návštěvě základní školu, kterou Iggy s Ivčou navštěvují a šli jsme směrem na Staroměstké náměstí, pak Karlův most, pohráli jsme si na hřišti na Kampě a vyšlápli kopec na Pražský hrad. Následovala návštěva Muzea hraček a seběhli jsme po schodech dolů na metro Malostranská, které nás zavezlo na Můstek. Na pozdní oběd jsme zašli do KFC na Národní a pohrát si do Sparkys. Tam za námi dorazil táta, předaly jsme děti opět chlapům a s tetou Reginou vyrazily do Palladia na slevy a na kafe do Starbucks. Táta se strejdou a dětmi strávili čas na hřišti u hlavního nádraží. Zjistila jsem, že mi chybí ledvinka s doklady. Už jsem ji nenašla, takže mě čeká vyřizování nových - občanka, řidičák, platební karty, průkazky... no nic moc.

Jedno foto před vinárnou Blatnička... návštěva je totiž z Blatničky...;)

My jsme kamarádi... úspěšně na Staromáku

a Karlovou uličkou směrem Karlův most

že by Karel IV. před Karlovám mostem čúral?...;)

Sluníčko pálilo o stošest

Úžasný harmonikář - Iggy si ho zamiloval

Jazz na Karlově mostě

a Flašinetář

Pohyblivé obrázky na Kampě

Trocha protažení na hřišti

a také zatočení

a odpočinku

s čarodějnicí

a už šlapeme do kopce... Eviii, já chci také

Naše hradní stráž

V metru

a konečně v KFC - mňam

Lanovka

2009-08-06T20:37:00.006+02:00

Dnes jsme zůstali doma, tedy kromě táty, který byl samozřejmě v práci. Strejda se konečně dostal k montáži lanovky v lese za naším domečkem. Děti na něho tlačily už několik dnů. Všechny mu pomáhaly, všechny se pak povozily. Jsou to šikulky, no strejda najvětší. Děti si užily legrace.

A už jedemeeeee... Domča

"Evika pojede po Dajiboukovi..."

Pořádně přivázat - Daliborek

Mistr lanovky...;)

A Evička už jedeeee...

a moc se ji to líbí...

... až z toho usnula...;)

Ještě trošku fotbálku na hřišti

pápá...

ZOO Praha

2009-08-05T20:16:00.001+02:00

Počasí nám stále přálo, tak jsme vyrazili do ZOO Praha. Teda já jsem se trhla hned ráno, využila hlídání ostatních a šla řešit moje srdíčkové Babyklokánky. Stálo to za to, poznala jsem skvělou holku Lucku a také jsem se blíže seznámila s šéfkou Nedoklubka Lenkou. Obě jsou moc fajn a schůzka s nimi byla velmi přínosná. Fotily děti a celkem se jim zadařilo.

Zaparkovat se povedlo a můžeme vyrazit za zvířátky

Jedno ze zvířátek...

Už bolí nožičky - s tátou...

a stále bolí nožičky - se strejdou

Kudy, tudy - Domča, Dalibor v povzdálí

Už se mi z těch dětí křiví obličej - strejda

Přehodím? - Domča, Ivča

Přestávka

K bandě jsem se přidala opět navečer u stadionu Slavie, chlapi s většími dětmi vyrazili ještě na fotbalové utkání, Slavia bohužel prohrála, už ani nevím s kým hráli, ale návrat byl smutný, rozhodla poslední minuta. Byl to teda velmi náročný den.

Dominikův svátek

2009-08-04T22:00:00.001+02:00

V kalendáři bylo Dominika, tak jsme vyrazili do cukrárny Světozor v Průhonicích na zmrzlinu.

Společné foto - Ivča, Domča, Iggy

Evička v autíčko, Dalinek za ní

Máma s Evičkou

Dali jsme si kafe v Coffeeheaven - teta Regina

Děti si zařádily v kuličkách - Iggy

a pak jsme vyrazili do Aquapalace

Táta se vyblbl s Evičkou

Zbytek pobíhal od jedné atrakce k druhé - Domča, Dalinek

Teta Regina dojíždí na tobogánu

No, je z toho mírně v šoku

Máme pneumatiky a jdeme na to...

Táta stále s Evičkou

Vlnobití

Vyšehrad, bobová dráha

2009-08-03T19:20:00.002+02:00

Ráno jsme vyrazili do Prahy, strejda řídil Feldu a máma Oktávku. Měli jsme naplánovanou návštěvu Vyšehradu a bobové dráhy na Proseku. Po počátečních hledání se nám podařilo zaparkovat nedaleko hlavního vstupu. Obešli jsme hradby

Máma fotí... a strejda, Dalibor, Igor, teta, Eva, Dominik, Ivana

a pokochali se výhledy na Prahy,

Hradčany s Pražským hradem

prošli hřbitov,

Teta si prohlíží místa posledního odpočinku

občerstvili se u okýnka s občerstvením,

To je dobrota

pohráli si v dětském koutku

Teta v obležení dětí

Daliborek na střeše

Z Vyšehradu jsme vyrazili auty na Prosek. Po cestě přestala na Feldě fungovat spojka, tak jsme strávili asi hodinku její opravou. Strejda je šikulka, dotáhl ji a mohli jsme pokračovat, i když se to bez výměny nejspíš nepodaří. Děti se těšily hlavně na bobovou dráhu. Po zaparkování se už nemohly dočkat, až vyrazí. My dospělí jsme spíš řešili, jestli to Felda zvládne i dále.

Děti vystály řadu

Už to bude...

Jedeeeem...

a blížíme se k cíli...

...a další páreček

U strejdy je krásně

Ještě vylézt na stěnu...

a pokračujeme do Ikei na večeři, pokochat se a něco utratit a hlavně počkat na tátu z práce. Felda to zvládla až domů, my všichni také. Bylo to fajn.

u Zdenky

2009-08-02T00:09:00.001+02:00

Po tom včerejším vínečku se nám nechtělo moc vstávat, bylo výborné, hlava z něho vůbec nebolela, snad jenom jazyk byl po něm trošku těžší. Asi v půl desáté jsem vylezla z ložnice i s Evkou, zdálo se mi, že je všude ticho. Bylo to pouze zdání, návštěva seděla už od osmi v kuchyni u stolu a čekala na snídani, seděla tiše, aby nás nevzbudila... no pak se ovšem snídaně těžko dočkají...:)). Tak jsme připravili snídani, poučili jak to v kuchyni funguje, aby nemuseli být další dny ráno hladoví, protože ranní vstávání není zrovna naše nejoblíbenější... snad pouze Evka občas zatouží být vzhůru s prvním paprskem a pomalu se připravovali na vycházku lesem do motorestu u Zdenky. Cesta trvá pěšky asi hodinu a vede lesem, velmi příjemná procházka.

Teta s mámou

Jako první šel Dominik za ním v závěsu ostatní. Skupinu uzavíral táta, který nesl v krosně Evču a snažil se na navigaci zadat cestu... nepovedlo se.

Fotil Igi...;)

Po cestě jsem nasbírala pár hříbků, zítra bude houbová omáčka...;)

Dorazili jsme - Dominik s pirátským šátkem

Igor, Dominik a Dalibor

Ivča si vzala i zábavu

Evča odpočívá

Tak co dřív... časopis nebo dalekohled?

Teta se svými chlapy...;)Tátovi česnečka chutnala

Když jsme se vrátili domů, očistili houby, vyrazili jsme na tenisový kurt, zahrát si tenis.

Jdeme na tenis - Ivča Ještě si dáme rozcvičku a jdeme hrát

Rozcvičku jsme stihli, ale než jsme začali hrát přišla bouřka a my skončili v hospodě

Daliborek je také skvělý opatrovník

Tak toto není ideální kurt na hraní tenisu...:((

Když déšť ustal, vrátili jsme se domů Dnes jsme měli opravdu vydatnou procházku. Večer nás čekalo grilování a příjezd strejdy Staně... hurrrááá.

Regina s Dominikem a Daliborem

2009-08-01T21:49:00.012+02:00

Tak k nám dnes přijela návštěva z Moravy, z vinařské vesničky Blatničky a samozřejmě vínečko přivezla, bílé i červené. Přijela moje kamarádka Regina se svými dvěma syny, Dominikem, který půjde po prázdninách do čtvrté třídy a Daliborem, který půjde do druhé třídy. Igor má na týden o zábavu postarané, Iva jsi připadá trochu odstrčená. Zkoušela jsem pozvat nějakou její spolužačku, ale žádná z těch blízkých nemá čas. Myslím, že nám bude celý týden fajn i v tomto složení. Navíc zítra přijede strejda Staňa, což je opravdu bonus.

Využili jsme hezkého odpoledne a zašli na místní fotbalové hřišě. Já jsem zůstala doma, někdo se musí postarat o občerstveni, tak jsem zajela do Alberta, nachystala večeři a upekla honzovky s povidlama.

Dalibor

Dominik

Igor - bassebalista

Basseball - táta s Daliborem

Teta Regina odpočívá - na dece Iva s Evou, na lavičce Dominik

Máminy honzovky byly dobré...;)

Vínečko jsme večer ochutnali a bylo opravdu moc dobré, hlavně to červené. Foťák jsem vyčistila od všech těch otisků prstů a fotky jsou také moc dobré.

Nicnedělání

2009-07-31T19:05:00.007+02:00

Je léto, počasí krásné a my lenošíme. Vstávali jsme v poledne, snídani jsme spojili s obědem. Měli jsme špagety vlastní chuti. Uvařila jsem špagety dle návodu, rozpustila máslo a každý si je smíchal dle vlastní chuti a kuchyňských zásob. Sjednotili jsme se v tom, že jsme je měli všichni nasladko. Odpoledne jsme koukali na dvd "Vynálezci". Holky si u toho lakovaly nehty a já s Igorkem jsme se tulili k sobě (já jsem ještě stihla popárovat ponožky).

Moje holky jako opravdové dámy

Pak se všichni vykoupaly ve vaně. A protože chtěli na počítač, začali se zajímat o povinnosti. Vyklidily myčku, Iva zahrála na klavír (5 min místo 20) a Igor na flétnu a na hoboj...

Příprava na hru na hoboj...

...už jenom motýlek mu chybí

A pak přišel čas návratu táty. Děti se oblékly, aby mohly naproti k autobusu. Igor s Ivou jeli na kole, ale Igor se za chvilku s pláčem vrátil, že mu Iva sebrala helmu... musíme koupit ještě jednu. Evička měla velký problém s tím, co si obléci.

Tak to bude nejlepší

No a než se její názor aspoň trošku podobal mému, byl táta mezi dveřmi.

Táto, už jsi doma??

Vlastně jsme začali pořádně fungovat až večer. Táta schoval v lese poklad, Igor s Ivou ho měli za úkol za pomoci navigace najít.

A zase začíná foťák blbě fotit, achjo. Když ono je tak těžké ho Evičce nepůjčovat...:((

Ben & Jerry´s

2009-07-30T21:47:00.006+02:00

Dnes odpoledne jsme jeli do Prahy, protože jsme včera dostali poukázky na tři kopečky zmrzliny zdarma od nově se otvírající zmrzlinárny Ben & Jerry´s, kde kopeček stojí 59,-Kč. Bylo to dilema, buď nechat propadnout kupony a neutratit za benzín... nebo projet benzín a ochutnat zmrzlinu a zjistit jestli ten cenový rozdíl stojí za to. Finančně by nám to vyšlo stejně. Nakonec jsme tedy jeli. Zmrzlina byla dobrá... Iva si dala bílou čokoládu a našla v ní dva malé medvídky, Igor měl čokoládovou... měl v ní cookies, ani ji nedojedl, prý je přejezený a cookies moc nemusí a já si dala vanilkovou s karamelovými ořechy... našla jsem jeden. Zmrzliny byly dobré, kopečky trošku větší než normál. Viděli jsme i trávník a různé krávy na Můstku, což se často nevidí. Jak říkala Iva:"Kráva převlečená za krávu." Zkoukli jsme snahu návštěvníku nespadnout z elektrického býka (či krávy)... žádnému se to nepovedlo a šli trošku pochodit po našem oblíbeném Palladiu. Za zkoušku to stálo, ale asi tu drahou zmrzlinu často kupovat nebudeme... ta česká je také dobrá a pro mě úplně nejlepší točená jahodovo-banánová ze Světozoru za 25,-Kč.

Igor už dojedl... Iva si vychutnává... Evička spinká (za ni jsem si dala zmrzlinu já)

A dnes jsem si opět připadala jako Don Quichotte při boji s větrnými mlýny... bojovala jsem se všmi ve vlasech dětí. Výsledek je patrný na fotce. Iva chtěla ostříhat na ježka, tak jsem vyhrála celkem snadno. Igor si vlasy sám ostříhal... prý žádná kadeřnice nebyla schopná ho ostříhat dle jeho představy, zbytek jsem mu pomohla doupravit já a pak začalo nekonečné vyčesávání... které bude nejspíš pokračovat. Na ježka ostříhat nechtěl, ale chce nabarvit vlasy na černo... prý k černé kůži, kterou bude mít, až bude dospělí se bude víc hodit... chce být černoch.

Evička v Palladiu... bez kraťas, s mikinou oblečenou opačně... tak ji to vyhovovalo

A Evička v centru Prahy... stále bez kraťas a s mikinou oblečenou opačně

Náš nový rodinný příslušník navigace - pro geocaching

A jsme doma

2009-07-28T21:23:00.004+02:00

První polovina prázdnin je za námi a my jsme opět doma... a můžeme říct... všude dobře, doma nejlíp. Táta je celý den v práci, jak jinak a my si to s dětmi užíváme doma... a je nám spolu fajn, mnohem líp než když musí chodit do školy.

Hrajeme na hudební nástroje...;)

Spolu vaříme, uklízíme (za pomocí naší pomocnice paní Radvanovské, která k nám chodí jednou za čtrnáct dnů vše vyžehlit a pouklízet), hrajeme si, povídáme si... a když potřebuji pracovat na počítači umí se děti spolu skvěle zabavit a postarat o sebe. Igor sám od sebe sekal na zahradě přerostlé bodláky a trávu a Iva je v péči o Evičku zcela jedinečná.

A když je nám dlouhá chvíle vyrážíme do Prahy. Cesta autem bývá někdy náročná. Malý prostor na děti působí hrozným způsobem... Iva s Igorem se melou, nadávají si... a Evička se kouká a nejspíš učí, co a jak...:))

Na výletě v Praze

Náměšť na Hané

2009-07-06T22:00:00.000+02:00

V sobotu jsme vyrazili autem do Olomouce, kam měl přijet táta vlakem z Prahy. Celý týden byl na služební cestě v Londýně. Víkend jsme se rozhodli strávit v místech jeho prázdninového dětství, v rodném domě jeho dědečka v Náměšti na Hané. Dům patří rodině jeho tety, dědově nejstarší dceři Ivě.

Za tátou na nádraží

Po vřelém přivítání jsme pokračovali směrem Náměšť na Hané. Po cestě jsme se stavili na oběd v restauraci "Na Nové" v Drahanovicích.

Konečně zase s tátou...

Něco jsme vypili... a také se najedli

Také jsme si pohráli s dárky od táty

Pohráli se na pískovišti

Igyy fotí mámu... ;)

a pokračovali do dva kilometry vzdálené Náměště na Hané, kde se zrovna ten víkend konal festival "Zahrada".

Zahráli jsme si ping-pong

Efka se učila řídit

a ještě jednou ping-pong... máma ve sportovním... ;)

V neděli jsme vyrazli na Zahradu

Prázdniny začaly

2009-07-04T23:53:00.003+02:00

Poslední den školy jsme se ráno sbalily, tátu vyprovodily na služební cestu do Londýna, ve škole vyzvedly vysvědčení a odfrčely autem na Moravu k dědečkovi a babičce. To bylo radosti a vítání. Opět bylo navařeno, napečeno a připraveny postýlky na spaní. Já jsem si vychutnávala velké postele sama pro sebe, protože všechny děti spaly s dědečkem v ložnici, na babičku zůstal gauč v obyváku.

Evička s babičkou na "jejím" gauči

Dědeček připravil na dvoře bazén...

Teď se braň, něco uvidíš!!... Evička to raději jen sleduje a zapisuje do hlavičky...:))

V pátek přijel z práce strejda, postavil před domem stan a Igor s Ivankami strávily noc ve stanu. Večer jsme se ještě byli projít ke hřbitovu, na hřbitov je v noci vstup zakázán a kvůli nainstalovaným kamerám jsme zákaz dodrželi. Zašli jsme alespoň za strejdovým bývalým spolužákem a kamarádem Laďou Šotlem. Nalil nám skleničku vína (dospělákům), ukázal co nového se mu v domě podařilo zrekonstruovat a dětem králíky. Já moc nevěřila, že děti vydrží ve stanu až do rána, ale mile mě překvapily. Strejda jim ke stanu připravil vojenský telefon pro případ nouze, která byla zvečera celkem často, ale nakonec i ten utichl a děti bylo opět slyšet až ráno.

Zkouška spojení

Strejdo, pomoooc...

V sobotu ráno jsme jeli do Náměště na Hané za tátou. Z Londýna se vrátil v pátek v noci, tak se za námi dřív nedostal.

Vysvědčení

2009-06-30T19:17:00.000+02:00

Konec školního roku, Igor ukončil čtvrtou třídu, Iva druhou. Byl to velmi náročný rok a na tom vysvědčení to bylo poznat. Každodenní návraty ze školy až ve večerních hodinách, únava… příští školní rok musíme nastavit jiný režim. Z hudebky měly oba samé, ale podmínečně. Ve škole měla Iva dvojku z češtiny, Igor také a k tomu trojku z vlastivědy… moc velký vlastenec není. Přesto si oba vysloužily velkou pochvalu, odvedly za celý rok obrovský kus dobré práce.

Konec školy se blíží

2009-06-28T23:10:00.000+02:00

Konečně… už jen pár dnů a skončí každodenní brzké vstávání, povinnosti ve škole… začnou prázdniny, volno naplněné odpočinkem a zábavou, nicneděláním a děláním jen toho, co nás baví… no alespoň v případě dětí, u nás dospěláků to zas tak jednoduché, jednoznačné není. Na zaměstnané se prázdniny nevztahují a matky na mateřské jsou na tom podobně.

Poslední víkend si Igor užil ještě u spolužáka a kamaráda Martina. Martin bydlí s rodiči a starším bráchou v hezkém domečku na vesnici nedaleko Prahy. Kluci hráli fotbal, jezdili na kole, na skateboardu, čučeli na telku, hráli hry na počítači a také se učili vlastivědu, zejména o druhé světové válce. Iva si pozvala spolužačky, kamarádky Johanku a Adrianku.

V neděli po obědě jsme vyrazili pro Igora a na večerní divadelní představení na lodi na Vltavě. Bylo to hezké. Nejdříve jsme se přepravili na jedné lodi k další, kde se konalo představení. Děti seděli na polštářích úplně vepředu, my dospělácí jsme měli lístky do první řady. Představení se odehrávalo v prostředí hospody, na úvod roznášel herec hospodský pivo, také jsem si jedno dala. Byl to humorný muzikál plný zajímavých tanečních, až akrobatických kousků. Dětem se moc líbil, Evička tleskala a občas se také bála různých hlasitých zvuků. Trošku mě mrzelo, že to bylo podbarveno alkoholem, jakoby se bez něho člověk nedokázal bavit. Přece jen jsem na takové zlehčování asi dost citlivá. Na představení nás pozvali naši kamarádi z Bratislavy, za jejichž syny si chodí Igor s Ivou hrát. V muzikálu vystupovala teta kluků.

Sraz BC - "Předčasně narozené miminko" - II

2009-06-25T20:40:00.013+02:00

Tak a je to tady opět. Setkání maminek z mojí srdíčkové diskuse na BC "Předčasně narozené miminko". Sraz se měl původně konat v pražské ZOO, ale počasí nám nepřálo. Večer před srazem jsme se ho rozhodly přesunout opět k nám a myslím, že to bylo skvělé, i přes tu nepřízeň počasí. Pršelo nám nejspíš štěstí. Jako první dorazily autem Janculina se svými dvěmi velkými krásnými slečnami Kristýnkou a Lucinkou

Lucinka(33tt) v autosedačce a Kristýnka(31tt) si čte s mámou na jejím klíně

a Alenamasinova (Ali) se svojí nádhernou Lucinkou.

Lucinka(34tt) se chová v mámině náručí a naše Evička(24tt) je okukuje

Silní a krásní chlapi Kristiánek se svojí mámou Peťuli

Rozesmátý Kristiánek(29tt) u své mámy... tam je nejlíp...

a Konstantinek se svojí mámou Fasci

Konstantinek(31tt) leží na podlaze a jeho máma fotí

dorazili o chvilku později autobusem. Každá přivezla nějaké dobrůtky, tak jsme si pochutnávaly. Všichni se předvedli v plné kráse, navzájem jsme se okukovali, ošahávali a těšili se z toho, že se konečně vidíme a poznáváme i ve skutečnosti, nejen na internetu. Probraly jsme jednotlivé porodnice, nemocnice, neonatologie, zdravotníky. Srovnaly si své názory, nejistoty, upevnily své mateřské intuice. Trošilinku si ošahaly nosánky éterické olejíčky a zkoukly protikolikovou masáž. Uteklo to velmi rychle. Už začínáme plánovat další sraz, tentokrát doufáme, že to vyjde v té pražské ZOO. Předtím se ovšem uskuteční ještě moravský sraz, protože nám na diskusi těch Moravaček opravdu dost přibylo. A já jsme vlastně také Moravačka...;)).

A ty moje děti byly opět úžasné a jedinečné... po kom asi budou...;)). S miminky si pěkně pohrály, pomazlily se... a když jim začal v hlavě strašit čertík předvedly nám přepadové komando a venku vychladly.

Igorek s Lucinkou

Ivanka s Kristiánkem

Usměvavé sluníčko Evička

Tady jsem v obležení dvou krásných silných chlapů

Přepadové komando... nikoho nevylekalo

Další fotečky jsou tady: od Alenymasinove, ode mě a od Peťuli

Školní pouť

2009-06-25T19:46:00.009+02:00

Domeček se pomaloučku doobléká, ale opravdu jenom pomaloučku. Na závěrečné práce každý den prší a to se teda barvě vůbec nelíbí. Barvu jsme měli původně vybranou bílou, ale nakonec jsme se rozhodli pro KISS3147. Je to taková světlá barva k našemu dřevu do červena, s bílou by to byl moc velký kontrast. Dnes už mělo být všechno hotovo, ale spustil se liják s větrem a opět barvu trochu smyl a fasáda zflekatěla, tak snad to zítra, pokud bude počasí přát, dodělají nebo v pondělí, uterý... no už to dlouho trvat nebude a nám se to již teď mooooc líbí.

V pondělí 22.6. měly děti ve škole tradiční pouť. Na školním dvoře si rozestaví stánky s různými úkoly, za které si dávají vlastní peníze a za ty si pak nakupují v centrálním stánku sladkosti a další maličkosti. Před rokem měl Igor se spolužáky stánek se skořápkami a letos s víčky od plastových lahví. Kdo chtěl získat nějaký obnos musel si zapamatovat pořadí různých víček a poté je zpaměti poskládat úplně stejně. Za snahu bylo 10 korun.

Tak si pořádně prohlédni a zapamatuj...

A jdeme utrácet korunky

Po skončení pouti jsme zašly s Ivou do knihkupectví. Blíží se konec školního roku, tak je potřeba dokoupit zničené učebnice. Myslím, že za chvilku z toho kapesného nebudou dostávat ani korunu. Čip na oběd ztratily každý už dvakrát, jestli ne i třikrát. Teď ty učebnice. Občas potřebují půjčit na něco "opravdu nutného" bez čeho se prostě neobejdou. Učebnici jsme stejně nesehnaly, šlo o starší výtisk, který se už nedodává. Nakoupily jsme aspoň sešity na opakování o prázdninách. Na tátu jsme čekali v našem oblíbeném Coffeeheaven.

Mňam... to je dobrůtka

Moje úžasné holky

A v úterý jsme si to užívaly doma s Evkou samy. No, hlídali nás řemeslníci, kteří oblékali náš domeček. Odpoledne jsem měla naplánováno zajet do MC v Jesenici, kde bych měla začít od září pomoci učit maminkám masírovat svá miminka. Pošťačka přinesla další balík ZRNEK, s Evkou jsme ho kontrolovaly a tak ji to unavilo, že u toho usnula v kuchyni na podlaze... 15 minut před odjezdem.

Když je člověk unavený

Igorkův koncert

2009-06-17T23:36:00.001+02:00

Těšíme se na prázdniny a nemůžeme se už dočkat. Igor s Ivou jsou unavení, občas si stěžují na bolest v krku (Igor) nebo hlavy (Iva), tak se to snažíme rozpouštět olejíčky, masážemi a šalvějovými pastilkami. Pomáhá to, ale mnohem víc pomohou prázdniny, konec povinností a spousta volnosti. Igor měl dnes odpoledne koncert v Domě s pečovatelskou službou, Týnská 17 na Praze 1. Hrál, spolu s kamarádkou, která navštěvuje hru na flétnu již 6. rok, duet a hráli moc hezky. Byli jsme na něho náležitě pyšní.

Igor se připravuje před vystoupením, vedle něho pan profesor Řepka a vzadu spoluhrající

Na koncertě zahrály také ostatní žáci LŠU na flétny, saxofony... taneční sobor tančil historické tance. Evička se koukala, jedla třešně, hrála si s Rozárkou a okukovala miminko na trávě.

Miminko, Evička a Rozárka

Ivanka se koukala, jedla třešně, fotila a okukovala Evičku s kamarádkama a Igorek mimo hraní, jedl třešně a koukal na ostatní vystupující.

Ivanka, Igorek a Evička sledují vystoupení

Hají

Táta přišel na vteřinu přesně, když začalo Igorovo vystoupení, tak stihl to nejdůležitější. Počasí bylo nádherné, tak jsme si koncert užili.

Máma na srazu ZŠ

2009-06-14T23:24:00.001+02:00

V sobotu dopoledne jsme vyrazili směr jižní Morava. Já jsem řídila a spolujezdce mi dělala Ivanka a dědeček, kterého jsme vezly domů. Táta zůsal s Igorem a Evičkou doma, taková malá pánská jízda s péčí o mrně. Na opakované Ivančino naléhání a prošení jsme se zastavili za Brnem v "Mekáči". Seděli jsme venku u stolů a navštěvoval nás tam mladý vrabec. Nejdříve poletoval kolem, sedl na zem a okukoval nás, pak přiletěl na stůl, sezobl kousek pečiva a zase odletěl a tak to několikrát zopakoval.

Vrabčák se soustem v zobáčku odlétá

V Polešovicích nás již očekávala babička. Myslela jsem, že si ji odvezeme domů, aby se s dědečkem u nás vystřídali, bohužel ležela s bolavými zády, při chůzi, pohybu ji bolely, tak chodila na injekce a další podpůrné léčby, aby se ji ulevilo. Nevadí, za dva týdny jsou prázniny a přijedeme opět my. Večer jsem vyrazila na sraz "čtyřicátníků", sraz se spolužáky ze základní školy, kterou jsem před 26 lety opustila. Těšila jsem se a stálo to za to. Sraz byl ve vinném sklípku, venku se opékalo prasátko, které bylo opravdu vynikající, k tomu brambůrky, salát a spousta dalších dobrůtek. ALE hlavně spolužáci, z nichž jsem se s některými neviděla opravdu 26 let. Skvěle jsme si popovídali, zasmáli se, zavzpomínali a bylo mi jako tenkrát...

8.A v roce 1983

Část 8.A a 8.B po 26 letech

Do postele jsem uléhala po třetí hodině ranní, dopoledne jsme prospala a po obědě jsme s Ivou vyrazily domů, se zastávkou u mé dvorní masérky Libušky a opět se zastávkou v "Mekáči". Výlet to byl perfektní, ale shledání doma se všemi mými milovanými ještě lepší.

Návštěva u Markétky a Natálky

2009-06-12T23:03:00.001+02:00

V pátek jsme jeli do Prahy opět všichni, tedy kromě dědečka, který zůstal hlídat domeček a řemeslníky. S Evičkou jsme měly naplánovanou návštěvu u našich kamarádek, tety Markétky a její malé Natálky. Cestou jsme se zastavily ještě v Levné knize koupit nějakou hezkou knížku, Evička vybrala o autíčku. Strávily jsme na návštěvě asi tři hodiny, uteklo to opravdu rychle. Evička s Natálkou se nejdříve okukovaly, dlouho se neviděly. Po chvilce spolu koukaly na Krtečka, hrály si se zámkem a pejsky. K obědu jsme dostaly dobrou domácí polévku. Ještě jsme zastihly i Janičku, která přišla ze školy. Milánka jsme se už nedočkaly, spěchaly jsme pro Igorka a Ivanku do družiny. Igor měl mimořádnou hodinu flétny před koncertem, který bude příští týden. Markétku mám moc ráda i celou její rodinu. Milánek chodí do čtvrté třídy, Janinka do první a Natálka má dva roky. Poznaly jsme se spolu, když začaly naši kluci chodit do školy, do první třídy ZŠ na Jindřišské a kamarádíme se stále. Markéta to nemá vůbec jednoduché. Manžel je od rána do noci v práci, navíc se stará o včeličky u rodičů ve Zruči, mají vynikající med, který ujídáme celý rok. Milánkovi zjistili doktoři ve dvou letech cukrovku, Janince asi v pěti. Od té doby si musí měřit obsah cukru v krvi, píchat inzulín, dodržovat životosprávu. Paradoxně med nesmí jíst vůbec. Přesto vypadají všichni šťastně a spokojeně, života si užívají a to je hlavně zásluha skvělé mámy Markétky.

Markétka s Natálkou

Natálka s Evičkou si hrají

Evička fotí

2009-06-10T21:00:00.001+02:00

Evička moc ráda fotí a ještě raději si fotečky ve foťáku prohlíží. Když drží foťák v ručkách, dá prstíky i na čočku, takže ji musím pak vyleštit. Některé fotky jsou velmi zdařilé.

Eviččin autoportrét... s mámou

Soutěž mazlíčků na ZŠ

2009-06-09T20:43:00.000+02:00

Dnes měly děti ve škole soutěž s domácími mazlíčky. Igor si vzal pro účast v soutěži Verika. Spolužíci i děti z jiných tříd rozdávali mazlíčkům body.

Verik na soutěži

Igor s Verikem získali první místo, velkého čokoládového králíka.

Eviččin výtvor

2009-06-09T19:38:00.001+02:00

Dnes se Evička poprvé vykakala na nočník.

Eviččino první hovínko v nočníku

Když se na tu fotku dívám, přemýšlím, jestli je normální se něčím takovým chlubit i v obraze, ale aspoň to máme přesně zdokumentováno, Eviččino první hovínko v nočníku. Asi před půl rokem se Evička sama vyčurala na nočník, byl pro ni novinkou. Pak o něho přestala jevit zájem. Občas jsme ji při přebalování říkali, jestli nechce už zkusit čurat (čui čui) nebo kakat (puf) na nočník, odmítala (neke). Po oteplení jsem ji občas sundala plenku, ale utírala jsem loužičky (v tom lepším případě). Měla období, že chtěla sedět na záchodě, tak jsem ji vysazovala tam. Sice se nevyčurala ani nevykakala, ale moc ráda splachovala a to byl asi i důvod, proč se na ten záchod nechala vysazovat. Před Evičkou jsme se nikdy nezavírali, takže využití záchodu znala z pozorování velmi dobře.

Až dnes, nechala jsem ji opět bez plenky. Dopoledne se vyčurala jednou na nočník. Sama si šla na něho sednout a pak hlásila "čui čui". Tleskali jsme ji s dědečkem, chválili ji... měli jsme upřímnou radost. Odpoledne se vyčurala jednou na stůl u počítače (nechtěla jsem ji pustut "Ťapika") a jednou na nočník. Navečer jsem podle hrkacích zvuků hračky na nočníku zjistila, že Evička na něm asi sedí, trvalo to delší dobu, tak jsem myslela, že si jen hraje. Po chvilce za mnou přišla a řekla "puf puf". Nechtěla jsem tomu uvěřit, ale skutečně. Evička si zcela sama bez pobízení, bez hlášení sedla na nočník a vykakala se. Opět si vysloužila pochvalu, potlesk a naši velkou radost. Hovínko jsme samozřejmě schovali, aby ho viděl i táta a sourozenci až se vrátí večer z Praha.

Evika puakaua...;)

2009-06-08T14:05:00.006+02:00

Při svém přizpůsobování se životu na tomto světě, mezi ostatními lidmi dochází i na slzičky. Evička se učí neustálým zkoušením a žačka je opravdu skvělá a hlavně zvídavá. Když přijde k situaci, že ji něco nechci dovolit, ať už kvůli její bezpečnosti či jiných v ten moment pro mě prioritních důvodů, snaží se mě nejdříve přemlouvat... to ještě své důvody přehodnocuji a občas ji poskytnu prostor k dalšímu vzdělávání. Někdy jsou ovšem mé důvody nezlomné a pak přechází z přemlouvání k pláči. Po chvilce se uklidní a zkonstatuje "Evika puakauua".

"Evika pukaua"... z oka teče slzička

Maminka mauouaua...;)

2009-06-08T12:53:00.005+02:00

Nejdříve doplním fotku našeho domečku, který na sebe konečně obléká svrchní oblečení, paradoxně na začátku léta. Ke svému dřevěnému oblečku přidal zatím polystyrenový svetřík a čeká ho ještě kabát.

Náš domeček v rukách módních návrhářů

A teď je na čase osvětlit název příspěvku. Úplně jsem zapomněla, že jsem minulý týden zcela nečekaně malovala strop v kuchyni. Použila jsem velmi neobvyklou techniku, která se asi často nepoužívá, teda plánovaně určitě ne. Při vaření oběda jsem si dala na sporák rozehřát do kastrolku olej. Jako ženě se mi často nestane, že bych dělala pouze jednu věc. Obrátila jsem se ke sporáku zády a umývala nádobí. V tom mě napadlo... olej. Otočila jsem se a z kastrolku šel hustý dým. Uchopila jsem ho do ruky, naštěstí měl dlouhé nepálivé ucho. Najednou vyšlehl z kastrolku oheň. Přemýšlela jsem, že nejlepší by bylo vyběhnout ven, jenže na mě nebo spíš na oheň koukala Evička, tak mě napadlo... oheň proti tomu je voda, vhodila kastrolek do dřezu a pustila do něho vodu. Vím, že sice platí oheň proti tomu voda, ale ne hořící olej a proti tomu voda. Tekoucí voda rozprskla hořící olej až do stropu, v první chvilce jsem myslela, že nám zhoří celý dům. Ale přece jenom se uplatnilo i oheň proti tomu voda, protože hned zhasl... jen na stropě zůstal namalovaný obrázek. A i vzhledem k tomu, že si nejspíš nikdo nenajde čas přetřít malbu bílou barvou, usoudili jsme, že je to vlastně krásná ozdoba a pokud bychom se snažili, určitě by se nám to tak hezky nepovedlo.

Maminka mauouaua

Fasáda

2009-06-07T21:21:00.007+02:00

Tento týden jsem udělala snad pouze jednu fotku a přitom se toho tolik událo. Stále je u nás můj táta a je to skvělé. Já v sobě občas řeším, abychom ho u nás nepřetěžovali a on zase, aby nám tady nezavazel. Snad to konečně přestaneme navzájem řešit a budeme si užívat, že je nám spolu fajn. V pondělí jsem byla u zubařky, to je asi jediné, na co si z toho dne vzpomenu. Sestřičce vykradli auto, tak to doktorka zvládala bez její pomoci, skvěle, jen s časovým skluzem. Ještě jsem si vzpomněla, že v pondělí začali stavět řemeslníci kolem našeho domečku lešení. Po dlouhém zvažování, propočítávání a zjišťování (na dotace opravdu nedosáhneme) se náš domeček konečně dočká zbytku kabátu k části dřevěného, který už má. Tak tady mohu dát aspoň starší fotku domečku pouze částečně oblečeného, ať to není takové suché.

Část domečku směrem k lesu... na opačné straně chybí větší část kabátu, ale nemám fotku

V úterý skládaly děti postupové zkoušky do dalšího ročníku na LŠU. Igor zvládl zkoušky hravě, na flétnu hraje rád i pro radost, s hobojem se zatím seznamuje, tak je to obtížnější. Iva se s klavírem stále seznamuje a u zkoušek to bylo znát. V příštím roce ji s tím musíme víc pomoci, protože se dostává do stavu, kdy je ochotná hrát na cokoliv jiného jen ne na klavír. Tento rok byl pro ni prvním rokem s klavírem a my si nedokázali najít více času. Je to pro nás výzva na příští školní rok, aby se s klavírem netrápila, ale měla ráda. Zkoušku udělala, ale bylo to o prsa...:)

Ve středu absolvoval Igor s Ivou školní olympiádu. Igor hrál fotbal, Iva běžela sprint. Iva skončila na prvním místě... od konce, jak to komentovala. Igor byl naštvaný na kapitána, který jim nebyl schopen rozdělit role. Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.

Fotka před závodem, který už skončil... jediná než mi došla baterka

Sobotu strávila Iva spolu s dědečkem, svými spolužáky a učitelkami na výletě kolem hradu Houska. Vrátili se spokojeni. Snad jen výšlap na rozhlednu zakončený výhledem do mlhy a dědečkovo rozčarování z učitelek bylo malým mráčkem na celé akci.
V neděli odpoledne jsme si byli po dlouhé době zahrát tenis, na našich psárských kurtech a bylo to super.

Od pátku do soboty jsem byla na dalším kursu u Janičky, tentokrát na lymfodrenážích pro děti a bylo to opět úžasné a ještě úžasnější než minule. Mimo jiné jsem tam také poznala skvělou bytůstku Janičku (další...:). Dozvěděla jsem se spoustu nového, podnětného, pro život důležitého a tak samozřejmého, navzájem jsme se krásně opečovávaly a užívaly si to. Těším se až začnu na podzim opět studovat.

Evička a kouzelný dotek

2009-06-06T21:46:00.006+02:00

Masáže, jedna z léčebných i preventivních metod čínské medicíny, věc zázračná a přesto tak jednoduše logická.

"Dokud tady budeš, jsem tady pro Tebe".

Myšlenka, přesvědčení, obrovská síla, která mě provázela po narození Evičky ve 24. týdnu mého těhotenství. Kdykoliv jsem stála u jejího inkubátoru, koukala jsem na ni, v myšlenkách ji hladila a říkala, jak moc ji miluji, jak je nádherná, že jsem stále s ní a ona se mnou, balila jsem ji do vajíčka lásky. Omlouvala jsem se ji za mé pochybnosti o ni. Přikládala jsem ruce nad ní, posílala ji přes sebe vesmírnou energii a stále ji v mysli říkala, jak moc ji miluji, že jsem stále u ní a nikdy ji neopustím a i když u ni nejsem fyzicky, přesto jsem s ní mnohem silněji. Když plakala říkala jsem ji, ať pláče, protože s těmi slzami odchází bolest, trápení. Když jsem ji hladila, hladila jsem ji po obočí a cítila, jak pod mými prsty roztává. Zpívala jsem ji písničku "Rozvíjej se poupátko...". I když jsem u ni nebyla fyzicky, přesto jsem cítila, že jsem u ni, i tehdy jsem ji v mysli hladila, chovala schoulenou v mé náruči, posílala energii, dávala každý večer dobrou noc. Jak rostla a sílila přecházela jsem postupně stále více od doteků "neviditelných" k dotekům hmatatelným. Nechala jsem své ruce intuitivně klouzat po jejím těle, kdykoliv to jen bylo možné. Procházela jsem s láskou svýma rukama po jejím tělíčku a snažila se odstraňovat jakýkoliv náznak napětí, stále jsem ji balila do vajíčka lásky.

Teď když má Evička dva roky, a já absolvovala další kursy masáží zaměřené hlavně na děti u Janičky (lektorování babymasáží, lymfodrenáže) si užíváme vzájemného doteku ještě mnohem víc. Evička si sama o masáž říká (mami, majíovat), vybírá si olejíčky, které ji voní (právě ty ji udělají nejlíp) a také mi pomáhá ji masírovat... nejspíš proto, že jejim nejoblíbenějším místem pro masáž je kostrč, kterou ji masíruji v závěrečné části...:).

Pomocí kouzelného doteku si to užíváme celá rodina.

Po masáži... vlásky od olejíčku...

Svůj první krok ke kouzlu doteku, k čínské medicíně jsem učinila již před více než jedenácti lety. Mé první setkání s masáží se odehrálo na podzim roku 1996 díky tančícím rukám mé kamarádky Libušky, po laparoskoipckém odstranění srůstů na obou vejcovodech, kdy mi lékař oznámil, že mám počítat s umělým oplodněním. Od té doby jsem byla těhotná šestkrát spontánně. V roce následujícím jsem svůj první kurs absolvovala i já, kurs "Sportovní a rekondiční masáže", na dlouhou dobu to byl kurs jediný. Ještě než jsem stihla začít skutečně masírovat, vybral si mě pro svůj příchod na tento svět nejdříve můj první syn, následně moje první dcera a já se rozhodla dávat energii pouze sobě a mým nejbližším. Na oba jsem kouzlo doteku používala a tomuto umění vděčím za mnohé, za zesílení vzájemné vazby mezi námi, za spousty skvělých společných chvilek, za krásné prospívání...

Když už se zdálo, že bych mohla započít s šířením masáží dále, řešila jsem své vlastní osobní problémy. I když jsem se odstěhovala od mé kamarádky Libušky několik stovek kilometrů, snažila jsem se využívat jejich tančících rukou , kdykoliv jsem se vrátila ke svým rodičům, blíže k ní.

Další můj kontakt s kouzlem doteku bylo setkání s dotekem "neviditelným" prostřednictvím kursu Reiki. To bylo v roce 2005.
O rok později v roce 2006 se narodila Evička.

Den dětí

2009-05-30T22:35:00.007+02:00

Dnes byl den veget, i když tak nezačínal. Asi ve tři hodiny ráno si Evička vymyslela diskotéku. Vzbudila se, nejdříve naházela všech asi patnáct plyšáků a přikrývku z postýlky do naší manželské postele (jeji obvyklá každoranní činnost) a poté si vynutila také vlastní přemístění. Nahlásila, že chce "Bakůku" (písnička "Ztratila Lucinka bačkůrku"), tak jsme ji pustili na přehrávači repeat, poté zapnula i oblíbenou skladbu se zvuky ptáčků a šploucháním vody na svém kolotoči, ulehla na tátův hrudník, řekla "maá" a rukou namířila na svoji hlavičku (hladit na hlavičce) a "utika" (chytnout jeji ručičku), pak byla spokojená. Asi za dvě hodiny jsem "bakůku" vypínala. Ráno vstávala asi kolem osmé, to byl již vzhůru dědeček, tak jsem ji vystrčila ze dveří a poslouchala, jak se ji ujal a vařil kašičku. Když si ovšem sám připravil na stůl párek, kašičku odstrčila a dožadovala se dědečkovy snídaně. Tak jsem ještě zaslechla "no, tak si vezmi než Tě uvidí máma", zavřela jsem oči a spala až do dvanácti. Oběd se ovšem sám neuvaří, vyrazili jsme tedy do restaurace "U Zdenky", kde mají nekuřácký salónek. K motorestu vede hezká asi hodinová procházka přes les, my jsme dnes vyrazili autem, protože pršelo. Pochutnali jsme si a po cestě zpět jsme obhlídli nedaleké tenisové a squashové centrum v Kostelci u Křížku pro plánování našeho sportovního vyžití. A na našem psárském fotbalovém hřišti pořádaly místní organizace Dětský den, děti si užily soutěží, skákacího hradu, houpaček, kolotoče a mraky sladkostí... vše zdarma.

Ivanka na řetízkáči

Igorek... houpy, houpy

Áááá hop... skákací hrad

Tak co, táto... zůstane na Tebe židle... těsně před vyřazením...;)

Máma zatím uspěla...;)

Evička celou akci prospala v autě.

Bílá paní

2009-05-28T19:50:00.010+02:00

Noc ze čtvrtka na pátek netrávily Igor a Ivana doma, ve škole probíhala vyjímečná akce "Noc s Bílou paní". Děti si sbalily spacák, karimatku, pyžamo, hygienické potřeby..., kolem 20. hodiny jsme je doprovodili do školy,

Loučení u šaten ve škole

kde na ně již čekala Bílá paní spolu s dalšími pomocníky... katem a vlkodlakem. Děti byly vybaveny foťákem, aby akci zdokumentovaly.

Bílá paní

Akce "Noc s Bílou paní" byla akcí pro prváky a druháky. Igor je sice čtvrťák, ale Iva mu zařídila účast. Bylo to zvláštní moci být ve škole večer a přes noc, spát tam, kde se jinak učí, kde to znají pouze přes den.

Napíšu, jak to vnímala Ivanka:

"Přišly jsme do třídy, vyčistily jsme si zuby a šly na školní hřiště, kde jsme hrály na čarodějnice. Učitelka vezme koště a točí s ním, my ho musíme přeskakovat a kdo ho nepřeskočí, je čarodějnice a nedostane bonbón. Pak jsme hrály hru, kdy učitelka říkala čísla od jedné do pěti a každému číslu patřil jiný postoj a ten kdo se splete vypadává a nedostane bonbón. A potom jsme šly do třídy, převlékly jsme se do pyžama. Přišla Bílá paní a zeptala se jestli máme vyčištěné zuby. Kluci většinou neměli, holky ano. Lehly jsme si do spacáků a učitelka začala vyprávět pověsti "O zuřivém kocourovi" který řádil u obchodního domu Kotva, "O paní z Kozího plácku" a o různých hradech. Po pověstech se mělo spát a ve tři hodiny ráno nás vzbudily a musely jsme jít sami po schodech z druhého patra ke třetí třídě ve třetím patře. Tam jsme si musely vyzvednout kartičku odvahy. Já, Kuba a učitelky jsme viděli vlkodlaka, nikdo jiný. Vlkodlaka držela Bílá paní, aby na nás nevyběhl. Pak jsme šly znovu spát a v půl čtvrté jsme se začaly všichni probouzet a učitelka byla na nervy. Na snídani jsme měly rohlík a mohly jsme si vybrat kiri nebo marmeládu, byla tam i marmeláda od naší učitelky "borůvková" (příjmení učitelky).

Honzovky od maminky

Za odměnu jsme dostaly diplom a "súšu"."

Děti z 1. a 2. třídy s diplomama

Ivanka nafotila také pár momentek z družiny a z nich vybrala a popsala tyto:

Verčin stůl (družinářka)

Kobercové "člobrdo" a krámek

Školní koncert

2009-05-27T22:03:00.002+02:00

ZŠ Uhelný trh, kterou Igor s Ivou navštěvují, pořádala každoroční školní koncert svých žáků. Zájemci měli nahlásit, co budou hrát, bylo jich skutečně dost. Koncert byl dopoledne místo vyučování, tak jsme se zašli s Evičkou a dědečkem kouknout. Evička se posadila do obecenstva k Ivance, mezi jeji spolužáky z druhé třídy.

Evička na Ivančině klíně

Igor se přihlásil, jako i loňský rok a se spolužákem Vojtou(klavír) zahráli Yesterday od Beatles. Klukům se to povedlo. Byla jsem na něho náležitě pyšná.

Igor hraje na flétnu

Po koncertu pani ředitelka všem poděkovala, pochválila je a za odměnu obdarovala keramickými medailemi.

Igorek s medailí na krku

Ivanka se zatím aktivně nezúčastnila, ale věřím, že si to příští rok vynahradí a zahraje na klavír. Evičce se ve škole moc líbí. Když jsme odcházeli domů, tahala mě po schodech nahoru do tříd. Jsem zvědavá, jestli bude tak nadšená, i když se na ni bude vztahovat povinná školní docházka...:)

Sraz BC - "Předčasně narozené miminko"

2009-05-23T18:47:00.003+02:00

Už je to více než dva a půl roku, co znám Baby-cafe a co se nám narodila Evička. Tak mě napadá, že možná i právě proto se tak brzy narodila, abych poznala tu spoustu skvělých lidiček, to území pohody, klidu a bezpečí. Přesně tak se mezi nimi totiž cítím. Věřím, že ne každý má stejné zkušenosti, možná se někdo ocitl zrovna v nesprávnou chvilku na, pro něho, nesprávném místě. Já měla tenkrát štěstí a mnohokrát za to děkuji, protože to velmi ovlivnilo můj další život v tom pozitivním slova smyslu.

Když se Evička tenkrát tak brzy narodila a my kolem sebe cítili tragické pohledy nebo neustálé zlehčování, nezájem bylo to pro nás ještě těžší. Naše holčička ležela v inkubátoru, sama a my se ocitli ve zcela nové nezáviděnihodné situaci. Místo těšení se na miminko, které se mělo narodit za čtyři měsíce tady najednou bylo a s ním přišla nejistota, zda vůbec přežije a když přežije, zda bude vůbec "fajn". Místo radosti z nového tvorečka přišly obavy o něho, o nás... přišly pocity viny, proč zrovna my, zavinila jsem to snad něčím? měla jsem udělat něco jinak?... Napadalo mě, že by bylo lepší, kdyby to nezvládla a my mohli začít znovu. Strašně jsem se za ty myšlenky styděla, co to jsem za matku, že mě takové věci napadají a byla jsem z toho ještě víc zmatená, slabá a to jsme v tu chvíli já ani moje holčička vůbec nepotřebovaly. Teď už vím, že jsem se chovala a myslela zcela normálně, tak jako myslí člověk, který se ocitne v těžké životní situaci a předčasné narození miminka právě takovou situací je. A právě proto, že si stále moc dobře pamatuji, jak to období bylo těžké, jak jsem se cítila sama, vyčerpaná, jak se snažila dělat všechno co nejlíp pro své miminko, potýkala se s pocity viny, strachem a přitom musela čelit dalším ne zrovna příjemným situacím ze strany lidí, které jsem pokládala za blízké, právě proto jsem se rozhodla, že chci aspoň trošičku ulehčit dalším maminkám, kterým se narodí miminko předčasně, které se ocitnou na začátku toho dlouhého bláznivého kolotoče a které chtějí pro své miminko udělat maximum. Chci, aby věděly, že ony jsou pro své miminko nejdůležitější a i když se jim miminko narodilo tak brzy, nemohou za to a mají právo si ho užívat jak nejvíc to jde.

Když se Evička tenkrát tak brzy narodila našla jsem obrovskou pomoc na serveru, který v té době neměl ještě ani dva měsíce, na diskusi "Předčasně narozené miminko", kterou založila Medicka pro svou kamaradku Ladku a jeji Adelku (28tt). Diskuse nezůstala bez odezvy a přispívaly tam nejenom maminky s podobnou zkušeností, ať už vlastní nebo z doslechu, ale i ostatní. Cítila jsem tam obrovskou dávku sounáležitosti. Stále si budu pamatovat holky s nicky Danny, Ladka, Miselline, Blanci, Lennys, Evikp, Renatas, Potvurka, Brody, Leny123... a další, byly jste mi obrovskou oporou. Od té doby uběhl už nějaký čas, narodila se předčasně spousta dalších miminek, která se nejdříve přemístila z maminčiných bříšek do náhradních - inkubátorů (pokojíčků, jak jim říká Evička) a následně do maminčiných náručí, spousta z nich již utekla i z těchto náručí po svých, ale stále se do nich budou rády vracet. A já věřím, že se nám podařilo maminkám, které za námi na diskusi přišly, ať už napsat své emoce, trápení nebo jen si počíst, aspoň trošku ulehčit jejich nelehkou životní situaci.

A protože nám už nestačilo znát se pouze virtuálně, sešli jsme se v sobotu 23.5.2009 i reálně u nás doma. A mně bylo mezi vámi dobře i mimo ten virtuální svět. Všechny děti jsou moc šikovné a je vidět, že mají ty nejlepší rodiče na světě.

Markétka (34tt) s mámou

Luky (29tt) s mámou

Kiki (29tt)

Kamilek (26tt) s tátou

naše Evička (24tt)

a tady jsme všichni

I díky tomu, že jsem objevila Baby-cafe v pravou chvíli, necítím už žádné negativní pocity k mému nevirtuálnímu okolí pro jejich neempatii. Chápu, že se těžko hledá pochopení pro věci, které člověk nezažil, že je jednodušší a příjemnější žít bez problémů, třeba tím, že si je člověk nepřipouští, nechce je vidět.

Děkuji odborníkům i za lidský přístup...
Děkuji manželovi, že je schopný toho pro mě i sebe tolik udělat...
Děkuji svým starším dětem, že mi nastavují tak úžasné zrcadlo...
Děkuji Missorce, že se rozhodla pro Baby-cafe v ten správný čas...
Děkuji holkám, že zrovna na BC mají tu správnou dávku empatie...
Děkuji Evičce, že mi dávala ty správné signály, abych ji mohla pomáhat co nejvíc...
Děkuji sama sobě a TOMU "mezi nebem a zemí", že jsem v této životní zkoušce dokázala obstát...
Děkuji, že se Evička narodila tak brzy a já jsem díky tomu bohatší...

Tátova promoce

2009-05-22T23:29:00.005+02:00

Dnes ráno jsme jeli do Prahy všichni, jako každý pátek. Důvod byl ovšem jiný než bývá každý pátek. Nebylo to kvůli obvyklému tátově fotbálku s kolegy, ani kvůli fotbalovému tréninku Igora a Ivany. Táta měl dnes svůj slavný den. V aule Karlovy univerzity na Ovocném trhu přebíral diplom za doktorantské studium na CERGE - fakultě sociálních věcí, obor ekonomické teorie, téma disertační práce "Three essays on regime change".

Čekání na slavnou chvilku

Táta má stejně oči jenom pro nás

Studium ukončil úspěšně již před rokem. Docela se mu protáhlo, protože mimo to zvládl i poznat nás, počít další dítě, postavit dům... je prostě šikovný. Promoce byla hezká, starobylá a přitom taková uvolněná, nejvíce bylo absolventů teologické fakulty, nejčastější téma disertační práce bylo pohřebnictví. Evička chtěla "hop" za tátou, Iva se nudila a s Igorem se dohadovali, kdo bude fotit. Evka také ráda fotí, pak jsou většinou na dalších fotkách bílé čmouhy od jejich prstíků na objektivu.
Jsme na tátu náležitě pyšní.

Diplom "chová" Iva... táta chová Evu

A pak jsme šli slavit... nejdříve v recepci univerzity, venku začalo pršet, po chvíli i bouřit a padat kroupy...

Zabalíme, ať ti není zima...

Když se vyčasilo, přemístili jsme se do námi oblíbeného Palladia, kde jsme pokračovali s oslavou ve Sparkys. Děti vyzkoušely všechny zajímavé novinky. A já si díky své neoblomnosti vychutnávala, že mě to nestálo ani korunu.

Robot Tomášek... můj dlouholetý favorit

Tak, kde začneme

Pokračovali jsme na chodbě před Sparkys.

S čím si pohrajeme příště?

Na večeři jsme zašli do Alberta. Evička si našla doprovod.

Holčička měla tři roky... jméno nám neřekla

Když přišel táta z práce poseděli jsme v restauraci Café by Tretters...

Kam patříš?

a nakonec jsme zašli na pohár do Louvre. Dala jsem si jablečný koláč se sněhem a čokoládu, Igor čokoládu se zmrzlinou, táta pohár s koňakem a Iva voňavý malinový dort a k tomu sodu s fresh citronem, který si platila ze svého kapeného. Když ji přinesl čišník pití, asi deset minut si bez řeči malovala a pak pár minut plakala, že zapomněla, že chtěla ledový čaj a že ji to štve právě proto, že to platila ze svého. Tak opět poučná lekce od života. Slzičky všechno trápení odplavily.

Soda s fresh citronem ve sklenici... ledový čaj na reklamním stojánku

Maluji, maluji obrázek...

Ředitelské volno

2009-05-17T21:27:00.007+02:00

... nakonec jsme chudší o více než 8 tisíc... ale v úterý jsme úspěšně vyrazili i dorazili do Polešovic, kde nás již netrpělivě očekával dědeček. Připravil nám na oběd kmínovou polévku, pečené kuře s rýží a kompotem i bábovku upekl... mňam. Stojí to za zapsání, protože to se stává vyjímečně, aby něco vykouzlil v kuchyni.

Zátiší na dvoře

Ségry

a jejich brácha

Ve středu jsme byli u našich kamarádek Martiny, Janinky a jejich kočky Lindy. Janinka začne po letních prázdninách studovat na osmiletém gymnáziu. Děti si pohrály doma...

Iva, Janka, Eva, Igor... prohlíží komiks o Asterixovi, který dostal

Evička s Lindou ve vaně

i na okolních hřištích....

Na houpačce po cestě na hřiště

... a jedeme

Houpy, houpy...

Tajná porada... na dalším hřišti

Jsem šikovná a opatrná... Evička a Janinka

Žízeň je veliká...

My dospělé jsme si splkly. Martina je masérka a k tomu se zabývá spoustou přidružených zajímavostí, takže si máme stále o čem povídat. Bylo to super.

Jak se blížil večer, ochlazovalo se

Jako vždy o nás bylo na Moravě skvěle postaráno.

Ta babiččina rajská je teda dobrá...

Já jsem dopoledne pospávala, poléhávala a po obědě jsem se přesunula na gauč. Ivanka si hrála s kamarádkou Ivankou, která chodí také do druhé třídy. Igor si hrál někdy s nimi, jindy proti nim. Dědeček s babičkou si vychutnávali hlavně Evičku a ona je také. Dokonce jsem spala sama v pokoji. Všechny děti spaly v ložnici s dědečkem, četli si spolu, povídali, dědeček zpíval Evičce na dobrou noc "Spi, Evičko, spi..."
Dědeček s babičkou se starají i o zahrádku před domem, už na ni všechno krásně raší...

To bude bohatá úroda

Na pátek jsme naplánovali grilování. Začali jsme po obědě, protože Igor s Ivou jeli na návštěvu k tátovi Igorovi... moc často si ho neužijí

Dědeček opět v akci

Přišli nás navštívit Regina s Dominikem a Danem, chodí do 3. a 1. třídy, takže si s Igorem skvěle rozuměli. Kluci hráli hry na playstationu a rozebírali zbraně

To je arsenál...

a Ivanky chytaly žáby, které pak pouštěly...

Tak, kde jste?

Pro Golema zůstala hromádka kostí z grilování

V pátek večer přijel táta autobusem do Uherského Hradiště. Jela jsem pro něj autem a při té příležitosti zašla s Reginou posedět do restaurace. Naposledy jsme spolu byly bez dětí než se nám narodily, před více než deseti lety. Objednaly jsme si jako za starých dob "Medvěda"... malé pivo do půllitru, rum a coca-cola (já si musela dát dvě, bylo to nějak moc silné) a skvěle jsme si pokecaly. Jurka přijel z Prahy strašně unavený, už to volno potřeboval.
V sobotu jsme pokračovali do Bratislavy za babičkou a bábou. Pobyli jsme tam s Jurkovou sestřenicí Zuzkou, Walterem a jejich Emičkou... šikovnou holčičkou. Děti se koukaly na televizi, využívají kabelové připojení, které doma nemáme (naštěstí),

Čučí na televizi... s Emuškou

Zuzka s Evičkou

a stále ta televize

ale také si hrály na zahradě...

Na co budeme hrát?

A my dospěláci jsme opět seděli a vykecávali... a bylo nám fajn. Zuzka učí učitele, jak učit děti na prvním stupni a Walter snad pracuje ve vydavatelství učebnic.

idylka... s Walterem

Bába si tříbí mysl hraním karet, siesty. Hraje sama, ale raději s někým dalším.

Ivanka hraje s bábou před spaním siestu

Večer jsme si zašli s tátou, jeho kamarádem Janom a bráchou Jankem do baru, já opět na medvěda... dva medvědy, Janko slavil narozeniny.

Bába s Jankom

Evička si velmi oblíbila kočárek s panenkou, se kterým si hrávají u babičky také její sestřenice Alenka a Elenka

Evička venčí miminko

Babička hraje s dětmi siestu

V neděli dopoledne jsme zašli, na přání hlavně Igora, do Bratislavského dinoparku a přilehlé zoologické zahrady. Počasí nám vyšlo, bylo teplo a svítilo sluníčko. Viděli jsme rybičky, plazy, hlodavce, medvědy... ti byli nejlepší, lvy, tygry, opice a dinosaury skoro jako živé. V 4D kině jsme zkoukli film o dinosauřím mláďátku, smutný se šťastným koncem. Ivě i slzička ukápla. Děti si pohrály na dětském hřišti.

Vy jste šikulky...

Táto, mám v botě kamínky...

Jen já na fotce chybím...

Tak tady jsem... fotila Iva

Hledáme kostru dinosaura

Pomóóóc

Já se nebojím... táta mě ochrání... ;)

Odpoledne Igor s Ivou ještě pobyli u kamarádů Filípka a ???. Já jsem si užila přítomnosti manželky Jurkového bratrance Martiny a jejich čtyřměsíčního Maxika. Povídali jsme si nejenom o masážích miminek, Maxik úžasně spolupracoval a masáž si vychutnával. Navečer jsme vyrazili směr domů, opět do reality všedních dnů.

Defekt

2009-05-11T14:14:00.006+02:00

Jak rychle jsme na Moravu vyjeli, tak rychle jsme i dojeli. U penzionu Rubin jsem se soustředila, abych měla ten vystouplý kanál mezi koly, najednou rána... kontrolka oleje se rozblikala a rozpípala, zajela jsem na nejbližší odstavnou plochu u obecního úřadu. Vystoupila jsem z auta, na pravé přední pneumatice byl defekt.

Kdo to opraví?... Evička?

...nebo Igorek?

A zbytek bude jako poradci...

Zavolala jsem Jurkovi do práce... můj zachránce, domluvil v servisu výměnu defektu. Jenže ty barevné fleky na vozovce mokré od deště nevěstily nic moc dobrého. Když přijel autoopravář a řekla jsem mu o oleji, zeptal se, kde se mi to stalo, že se zrovna tam před chvilkou málem vyboural, jak to tam klouzalo.

Duha na silnici...

Když jsem šla pro druhé auto, abych odvezla bandu domů, byla už na místě obecní policie, když jsem jela zpátky autem, už tam hasiči posypali olejové skvrny. Tak já vlastně způsobila ekologickou havárii. Defekt vyměnili na místě, prasklou vanu vymění v servisu, pak se zjistí, jestli není ještě nějaká další závada na motoru. Motor nemá rád provoz bez oleje. Pokud to bude v pořádku odjedeme na Moravu zítra odpoledne... chudší o 4-5.000,-Kč. Ale hlavně, že se nikomu nic nestalo.

Takový krásný... klidný a nikam nespěchá

Den matek

2009-05-10T23:30:00.001+02:00

Prodloužený víkend a navíc pracovní... babička nás zachránila, jinak by to musely děti zvládnout samy...:). Někdy to nebylo úplně jednoduché pro nikoho.

Táta byl v práci, i když byl doma a to bylo minimálně a já jsem si vychutnávala přítomnost skvělých lidiček na lektorském kursu baby-masáží, to byla opravdu "mňamka", jak by asi řekla Janička... "v kapse" mě hřeje certifikát a těším se na další setkání... tak prosím, prosím, ať to vyjde...;)

Táta doma... a přece v práci...

A v neděli byl svátek matek a já to ani netušila. Jurka mi koupil růžičku červenou rozkvetlou a babičce poupátko žíhané. Děti natrhaly luční kvítí, krásně vonělo. Ivanka zjistila, že je svátek matek podle kalendáře, Igorkovi se podařilo natrhat jen pár kvítek, tak mi přidal do kytičky pět korun... to je poprvé, co jsem dostala od dětí peníze...:). Nepřestanu asi žasnout nad tím, jak jsou úžasné.

Od táty

Od Ivanky, Igorka a Evičky

Dnes odjíždíme do Polešovic za dědečkem a možná to vezmeme před Bratislavu za další babičkou a bábou.

Verikovi první narozeniny

2009-05-07T17:06:00.008+02:00

Dnes byl slavnostní den. Před rokem se narodil nejnovější živý člen naší rodiny králík Verik. Domů jsme si ho přivezli na podzim loňského roku, jako vytoužené narozeninové přání Igora. Realita nebyla asi tak růžová, jak si Igor představoval. Mít živého tvora není jen mít někoho na mazlení, ale také na starost. Je potřeba nakupovat krmení, podestýlku, také mu nezapomínat doplňovat krmení, vyměňovat vodu na pití, čistit záchůdek. Verik má štěstí, že má kromě Igora také nás ostatní, kteří Igorovi připomenou, aby Verik opravdu v ničem nestrádal. Ale musím také napsat, že to je opravdu vyjímečně, Igor je skvělý pečovatel.
Na oslavu narozenin byl Verik posazen do Eviččiné stoličky a obdarován mrkvičkou... moc mu nešla, asi měl plné bříško.

Veriku, všechno nejlepší...;)

Evička povozila Verika v kočárku kolem domu, bylo krásně slunečno a nakonec si děti pochutnávaly na terase na jahodách.

Veriku, na Tvoje zdraví... ;)

Cvičíme s písničkou

2009-05-04T09:51:00.004+02:00

Už když byl Igorek malý jsem mu koupila videokazetu se cvičením dětí "Cvičíme s písničkou". Mnohem větší úspěch má tato videokazeta u Evičky. Není dne, aby nevolala "cvičí děti", nezapínala televizi, netahala někoho dalšího, aby ji pustil video a hlavně necvičila spolu s dětmi.

Žabka

Dalekohled

Na hřišti

2009-05-03T19:10:00.014+02:00

Počasí je stále nádherné, poslední odpoledne prvního květnového víkendu jsme strávili na psárském fotbalovém hřišti a v přilehém dětském koutku. Strejda Stanik a Ivanka si oblékli výstražné vesty a tvořili jeden tým, proti nim hráli táta s Igorem. Branky mohli dávat pouze děti. Tým táty s Igorem vyhrál 5:4. Při výměně hrál strejda s Igorem proti tátovi s Ivou a vyhrál strejda s Igorem opět 5:4. Nakonec jsem vystřídala Ivu a spolu s tátou jsme vyhráli. Igor nese porážku velmi těžce, budeme ho muset vystavovat porážce častěji, aby si zvykl.

První zápas... Ivanka jede...

Obecenstvo

Hurááá... góóól...

Evička už umí sama vylézt na houpačku a pohoupat se...

Houpy, houpy... Evička kaskadér

umí vylézt na průlezku...

To jsem šikulka!

Mezi dětmi na pískovišti je spíše pozorovatel a když se ozve hlasitý zvuk... motorka, čerpadlo hasičského auta utíká do bezpečí...

Koukám, co se bude dít...

Tu pravou nohavici jsem Evičce několikrát stáhla dolů, ale vždy si ji zase vytáhla. Pochopila jsem, že je to záměr, že to tak má být, tak jsem ji už nechala tak, jak si přála ji mít.

Ivančin autoportrét... malování sluníčka...;)

Od hřiště je vidět střecha našeho domečku a z valu za hřištěm i kousek víc.

Náš domeček... červený s černou střechou

Na cestu domů jsme si koupili nanuky u "vietnamců",

Kdo má lepší?

aby se nám líp šlapalo do toho našeho kopce. Doma na nás čekal gulášek a bábovka od babičky.

Evička si to šlape se strejdou

ZOO Praha

2009-05-02T23:04:00.006+02:00

Krásné počasí a vidina tří dnů volna nám vnukla skvělý nápad, návštěvu Zoologické zahrady v Praze. Stejný nápad mělo ten den více než 11 tisíc návštěvníků. Po zvládnutí zácpy jsme úspěšně zaparkovali na louce nedaleko severní brány do ZOO. Vystáli jsme asi půl hodinovou řadu u pokladny a konečně se mohli kochat krásami fauny a flóry. Počasí byl krásné, sluníčko svítilo, svačinu jsme měli vlastní, takže nám fronty u občerstvení náladu nekazily. Prohlídku jsme začali v pavilonu Afrika zblízka, pokračovali přes mědvědy, kde jsme seděli asi hodinu na lavičce, Igor s babičkou si zatím prohlédli pavilon Indonéská džungle. A dále k lemurům

Horolezec

Holky u lemurů

a do dětské ZOO, kde jsme vydrželi několik hodin.

Dětská ZOO - u koziček

Pozor, moje ruce nejsou k jídlu

Před závěrečnou jsme ještě stihli zkouknout Sečuán, želvy, gorily a šelmy. Strejda se projel s Ivou a Igorem lanovkou nahoru a dolů. Evička byla asi třikrát na mašince a dvakrát všechny děti na poníkovi. Byla to super akce. Sice jsme neviděli všechna zvířátka, ale náležitě jsme si vyhutnávali zvířátka, zeleň, sluníčko, pohodu, "nespěchání" a spokojenot dětí. Na večeři jsme se stavili skoro doma, v penzionu Rubín.

Pálení čarodějnic

2009-04-30T14:51:00.009+02:00

Banda dorazila ze školy kolem šesté hodiny večerní. Večeře a příprava masek zabraly nějaký čas, tak jsme na čarodějnice vyrazili po sedmé hodině.

Babička, Iva, Igor, táta, Eva

Nejdříve jsme šli na hřiště, kde dávali zdarma špekáčky, s vidinou soutěží pro děti. Špekáčky jsme si opekli, soutěže se nekonaly. Začalo pršet.

Opékání špekáčků od "lidovců"

Baba Jaga

Tak jsme vyrazili na jiné pálení čarodějnic ke skále. Na hřiště jsme šli z kopce, ke skále do kopce, směrem k našemu domečku. Po cestě stále pršelo, Ivanku bolela hlava, babička se nakonec odpojila a šla se dívat domů na "Ordinaci...". Už na první pohled bylo jasné, že tato akce bude pro nás zajímavější. Děti se přihlásily do soutěže o nejhezčí čarodějnici a vyzkoušely si hry.

Stavění vatry

Soutěžní hry z důvodu deště už skončily (docela mě mrzelo, že jsem se nechala ovlivnit sousedkou, že to na hřišti bude pro děti lepší... no nebylo a ke skále jsme přišli pozdě). Igor dostal skládačku dinosaura (jen tak za ním přišla pořadatelka, poklepala mu na rameno a dala do ruky velkou krabici). Ivu stále bolela hlava, do toho byla smutná, že ona žádnou hračku nedostala, že chce jít sice domů, ale také chce vidět, jak bude hořet čarodějnice. Dorazil strejda z fotbalové soutěže. Hlavně Evička měla velkou radost, ta žádnou hračku nepotřebovala. Čarodějnice se v krátkém procesu neobhajovala, tak byla vatra zapálena.

Za chvilku bude po ní... po zimě...

Počkaly jsme, až se pořádně rozhoří a vyrazily s Ivou domů. Ostatní přišli asi půl hodiny za námi.
Byla to celkem zajímavá akce.

Je u nás babička a strejda

2009-04-29T18:16:00.002+02:00

V sobotu, k nám opět přijela babička Anička a strejda Stanik. Přijeli večer, nebyla jsem doma, ale na lektorském semináři "Masáže dětí a kojenců" a bylo to tam skvělé, lektorka Jana Hašplová je úžasná a já chvilkami málem brečela, když jsem slyšela, co povídá o dětech, o výchově, o životě, jakoby mluvila z mé duše. Táta s dětmi připravil oběd. Tedy Igor říkal, že oběd vařil on a táta mu jen trochu pomáhal. Byly zapečené těstoviny se třemi druhy sýra (eidam, mozzarella, parmazán) a šlehačkou. Prý to bylo moc dobré... "prý", protože na mě nic nezbylo, tak to asi opravdu bylo moooooc dobré.

Tátovo (první) samostatně vařené a dobré jídlo

A protože je tady strejda, máme opravené stoly, skříňky a děti si ho řádně užívají a protože je tady babička máme navařeno, vyžehleno, pozašíváno, pouklízeno a hlavně s Evičkou si to spolu náležitě vychutnávají.

Evička se strejdou Stanikem

Babička zašívá... pilná jako včelka

Kadeřník

2009-04-27T19:03:00.002+02:00

Dnes jsme navštívili kadeřníka. Igor chtěl jenom zarovnat účes... a hlavně zkrátit ofinu, kolem uší a nagelovat. Iva ostřihat nakrátko, skoro na ježka. Iva je holka a má vlasy kratší než brácha Igor. Moc jim to oběma sluší.

Láska II.

2009-04-23T23:41:00.002+02:00

"Má mě ráda." Tak to mi dnes Igor odpověděl, když jsem se ho nedočkavě ptala, jak to dopadlo. Vyšlo to, má spoustu agentů, kteří mu pomáhají. Petr Stránský předal Kačce prstýnek a ona ho přijala. Holky ze třetí třídy viděly, jak píše Igorovi psaníčko, že ho má ráda. Iva nakukala holkám ze své třídy, že se Igor s Kačkou nemilují, aby se mu nemohly posmívat. Ale já ho dám jenom takové, která na něho bude hodná!!

Prstýnek na Igorkově prsteníčku... stejný má i Kačka...

Druhý pupík

2009-04-23T23:04:00.002+02:00

Dnes jsem pozorovala Evičku, jak už je velká a šikovná. Dobu v inkubátoru mi připomíná snad už jen ta jizva na čele, která ji zůstala po infuzi. Spousty malinkatých jizviček po těle už nevnímám. Evička vydržela v bříšku něco přes půl těhotenství, zbytek strávila inkubátoru. V bříšku ji vyživovala pupeční šňůra, v inkubátoru infuze. Po pupeční šňůře ji zůstal pupík, po infuzi "hvězdička" na čele. Je to naše princezna s hvězdou na čele.

Princezna s hvězdičkou na čele

a ještě jednou

Láska...

2009-04-22T21:31:00.003+02:00

"Mami, a když chci všechny svoje peníze utratit za něco, pro někoho jiného, je to láska. A když je chci utratit pro sebe, tak to láska není." řekl mi dnes Igor. Zamiloval se do Kačky ze 3. třídy. "Mami, a jak se cítíš? Já se cítím tak dobře." Ve Sparkys koupil dva stejné prstýnky, které v noci svítí. Jeden pro Kačku a jeden pro sebe. Zítra ji ho chce dát, má trému, tak na něho budeme myslet, aby to pro něho dopadlo, co nejlíp.

Akce nejen pro "Pražáky"

2009-04-19T20:43:00.003+02:00

Již delší dobu jsme plánovali využít našeho domečku a jeho polohy k nějaké akci nejen pro naše kamarády Pražáky, měšťáky, aby se mohli nadýchat trochu čerstvého vzduchu a rozběhnout se. Týden po velikonocích se nám to konečně povedlo. V sobotu odpoledne dorazil jako první Igorův spolužák Martin, přivezla ho maminka a spolu s ním i jablečný závin na nedělní snídani a nějaké nealko. Pak přivezla bývalého Ivančiného spolužáka Fandu jeho maminka a přivezla spoustu dobrůtek (ty se hodily jako poklad na plánovanou bojovku v lese). Po nich dorazila dvě auta... v jednom Ivančiny spolužačky Adélka a Natálka se svými maminkami Danicou a Evou a Ondra, Igorův spolužák, kterého vyzvedly u jeho babičky... rodiče měl v Itálii. Ve druhém autě přijela Johanka se svými rodiči a bráškou Zbyňkem. Danica a Eva s Johančinými rodiči měli na starosti večeři, připravili grilování. A jako poslední dorazila Ivančina spolužačka Adrianka s bráškou Danielem a rodiči, ti přivezli zeleninu a ovoce. Tak jsem se pěkně rozdělili o občerstvení. Na nás zůstal nedělní oběd.

V sobotu odpoledne kluci spolu s tátou vytyčili v lese pro holky trasu bojovky, vymysleli úkoly a schovali poklad. Holky úkoly zvládaly plnit, problém měly až na konci, když měly zazpívat nebo přednést básničku, ale nakonec i tento úkol zvládly a mohly si najít i odnést poklad.

No tak Ádo, zazpívej...
Naty, Johy, Adri, Áda, Iva

Večer jsme s holkama upekly "honzovky" na nedělní snídani. Polovina byla tvarohových, polovina povidlových.

Holky, to budou ty nejlepší "honzovky"

Navečer přijel ještě na chvilku pobýt i kamarád Michal. Grilovalo se maso vepřové, kuřecí i rybí (pangasius byl nejlepší) a také...

... lilek... ten byl luxusní (Danica a Fanda)

a moc nám chutnalo

Kluci si připravili popcorn v mikrovlnce. Moc se jim povedl, jen pár kousků bylo trošku černých.

Fanda, Igor, Ondra, Martin, Michal si pochutnávají

A večer ulehli všichni do svých pelíšků.

Holky usnuly asi ve 22 hodin

...a ještě jedna

Kluci o půlnoci ještě nespali (vedli válku)

Večer jsme dospěláci odpočívali v obyváku. Před půlnocí odjel Michal a zůstaly u nás spát Eva a Danica, aby nám s tou bandou pomohly. Na neděli si holky natočily budíka na 5 hodin ráno a dokonce i tak vstaly, připravily pro všechny snídani, jsou úžasné. Pak vyrazily vytyčit s tátou trasu bojovky pro kluky. Kluci zvládli všechny úkoly splnit hravě i bez doprovodu, zpívali skvěle. Všichni si zasloužili oběd, na který se moc těšili, polévku, pečené kuře s rýží a kompotem. A na závěr šampaňské z nalezeného pokladu.

mňam

Akce se vydařila, moc se nám líbila. Jak říkaly večer naše děti, snad nikdy jsme nebyly tak hladoví a unavení jako dnes a přitom je nám tak dobře. To je ta největší odměna.

Velikonoce

2009-04-13T21:03:00.035+02:00

Tak jsem stihla jen vysypat kufr špinavého prádla, který přivezla Iva ze školy v přírodě, nabalit čisté věci pro nás čtyři na pár dnů a ve čtvrtek ráno jsem usedla za volant, přivázala děti na zadní sedadla, dědečka usadila na sedadlo spolujezdce a uháněli jsme směr jižní Morava za babičkou. Cesta trvala asi čtyři hodiny, s mezizastávkou na "čůrání" a nanuk na benzince před Brnem i díky stále komplikovanějším objížďkám za Brnem. Těším se na podzim, až konečně otevřou nově upravené silnice... aspoň doufám, že to bude stát za to. Spolucestující jsem vysadila u babičky a odjela se zrelaxovat ke své dvorní masérce Libušce. Po cestě jsem měla takový divný pocit, divné tušení, nechápala jsem, co to je... skoro mě přepadal strach. Nakonec jsem na to přišla... bylo to "ticho" v autě, jen vrčení motoru... žádné štěbetání, smích... ani hádky, křik, pláč, nadávky. Jak často se mi také podaří jet v autě sama...

Babička se o nás vždy velmi dobře postará... pár dnů se nemusím starat o vaření, praní, žehlení, úklid... o dětech ani nevím (mimo řešení "vážných" konfliktů)... tak mohu zasednout nebo zalehnout s knihou. Tentokrát jsem přečetla Kunderovi "Směšné lásky"... skvělá kniha, těším se na jeho další sousto, které zvládnu...

Babička žehlí Igorovi košili na "šlahačku"

Ta babiččina polévka je tak dobrá

Já se fotit nebudu... ani v koruně stromu... ani s Ivankou... já chci fotit sama...;)

V pátek v noci za námi z práce autobusem dorazil táta a v sobotu jsme vyrazili na Slovensko za druhou babičkou a prababičkou - bábou. Počasí bylo nádherné, tak jsme zašli do "horárně"... dětského koutku v lesním parku, kde je kromě pískoviště, houpaček, skluzavky také spousta hraček a zvířátka.

Moje úžasné holky

V zápalu práce

Houpy, houpy...

a jedeeeem...

V neděli jsme malovali vajíčka...

Máma, Evička, Igorek, Ivanka a bába malují vajíčka

Vajíčka malujeme tak, že rozpustíme v teplé vodě dvojnásobnou dávku barev na vajíčka s octem, uvaříme nejlépe bílé vejce natvrdo (mohou být i vyfouklé, ale ty jsou křehké pro manipulaci dětskou ručkou a hůře se barví, neboť plavou). Každý dostal zapálenou čajovou svíčku a speciální nástroj na malování voskem. Nástroj se vyrobí z obyčejné tužky, pastelky, do které se zapíchne špendlík na opačný konec než kterým se maluje. Špendlíková hlavička se nahřeje v ohni, namáčí do rozpuštěného vosku svíčky a nanáší rychlými, krátkými tahy na vajíčko. Když jsme s vyzdobením spokojeni, namáčíme vejce v barvě dokud se neobarví, pak ho osušíme a opět pokračujeme v malování voskem a obarvování v rozpuštěné barvě. Postupujeme od nejsvětlejší barvy po nejtmavší. Nakonec vosk odstraníme z vajíček seškrábáním, popř. nahřátím nad ohněm a postupným stíráním rozpuštěného vosku ubrouskem.

Opět v zápalu práce

...a ještě jedna

Evička pojala malování vajíček svým nejoblíbenějším způsobem. Vajíčko oloupala a papala. Igorek s Ivankou trochu protestovali, když zjistili, že si vybrala zrovna ta, která namalovali. Byla nejkrásnější.

Já chci také malovat... nebo raději papat

Naše bába je skvělá. Je to vlastně tátova babička a nikdo ji neřekne jinak než bába. Snad příští rok bude mít už devadesát, přitom by ji její přehled a zájem mohl závidět kdejaký mladík. Vyzařuje z ní klid a pohoda. A kdykoliv se podíváme na Evičku, tak ji vidíme. Moc nám ji připomíná, je na ni moc podobná.

My tam tu podobu vidíme...:)

Bábo, co to mícháš?... mňam

Hádanka: "Kdo fotil koberec v "jedálni"?"

Koberec v "jedálni"

V Bratislavě (Blavě), kromě báby Věry, babičky Daničky, strejdy Janka a občas "fousaté babičky Mirečka" (dědečka Mirečka) bydlí i strýc Ladik (bratr babičky Daničky) s tetou Idou, jejich pejskem Dirkou, dvěma syny Mojkem a Mirkem, Mojkovou ženou Martinkou a jejich několikaměsíčním roztomilým synkem Maxíkem.

Ladik s Evičkou a Dirkou

V neděli odpoledne jsme se vraceli zpět do Polešovic, Igorek se těšil na pondělní "šlahačku". Po cestě jsme navštívili "polešovského tátu" (biologický táta Igora a Ivany). Děti dostaly výslužku, posilnili jsme se pohoštěním, zkoukli jsme v televizi "Za plotem", naložili do auta kolo pro Ivanku a pokračovali za nedočkavou babičkou a nedočkavým dědečkem.

Polešovský táta s Igorkem, Ivankou i Evičkou

V pondělí ráno to vypuklo. Iva s kamarádkou Ivankou vyhlížely venku "šlahače", aby je přišlo co nejvíc "vyšlahat" a ony neuschly. Každému daly za odměnu, vajíčko, sladkost nebo korunku... těm větším obložený chlebíček.

Mně neutečeš!... "Kázal Karlík za Karlíčka, aby daly dvě vajíčka..."

a babičku také oprášíme...

Mámě s tátou se nechtělo vstávat, tak "šlahači" za ní přišli až do postele. Naštěstí byli jemní.

Igorek s tátou a strejdou Stanikem vyrazili "šlahat" i po vesnici.

Jdeme na to... abyste neuschly

A opět... "Marijáno, vstávej ráno..."

Velikonoční počasí se opravdu vyvedlo

A po obědě jsme vyrazili směrem střední Čechy, do našeho domečku u lesa. Po cestě jsme se setkali ještě pod hradem Buchlovem s kamarádkou Gabkou, jejím přítelem Lukym a jejich pejskem Spikem. Byla to příjemná tečka za naším velikonočním výletem. Děti si pohrály se Spikem, vydováděly se na skákacím hradě a my dospěláci jsme pokecali.

Gabka s naší bandou... Evička po probuzení...

Hop, hop... držte měěěě!!

Ivanka se vrátila ze školy v přírodě

2009-04-08T19:38:00.013+02:00

Dnes se vrátila Iva ze školy v přírodě... říkala, že bylo dobře, prý na 100%. Igor si chtěl vzít černé oblečení kvůli jejímu návratu... no jo černý humor. Když se uviděli i pusu si dali... za pět minut už se kopali... Iva se ptala Igora: "Už to víš?" On, na to: "Co?" A ona mu odpoví: "Že smrdíš." To se samozřejmě neodpouští, takže ji zezadu podtrhl nohu... na zem nespadla, ale uštědřila mu peprnou nadávku, on ji to vrátil a pokračovali dále v zahájené komunikaci..... v autě došlo i na pěstní zápas... tak to mi opravdu chybělo asi ze všeho nejvíc.

Když jsme přijeli domů, Evička byla u vytržení, že je Iva doma. Rozběhla se do její náruče, volala "Ivanka" a tulila se k ni.

Silná trojka

Odpoledne jsem byla s Evkou u pani doktorky. Ta ji zvážila (10,120kg) , změřila (82,5cm,) a pochválila. Na to, že měla už 2 roky je sice drobek, ale plná energie. A když jsme se vrátily domů, byla u nás něvštěva... naši skorosousedé Matěj a Sněhulka, pochutnávali si u nás na tvrdém chlebě, prozkoumali přízemí (do ložnice jsem je nepustila) a Matěj nám nechal na památku na podlaze pár bobků.

Matěj a Sněhulka na návštěvě u nás doma

A pár vzpomínek na Ivančinu školu v přírodě:

Igor poslal své sestře pozdrav do školy v přírodě

Iva napsala mámě dopis kvůli pozdravu od Igora
(Ahoj mamy jak se máš a proč my Igor napsal tak víraznym spůsobem?!!? tvoje Ivanka)

Všichni jsme od Ivanky dostali diplom
(DIPLOM pro Antalovi za to že vidrželi bez Ivanky)

Jsem šťastná, že je mám všechny zase kolem sebe... jako kvočna...:)). Igorek se s Evičkou večer vykoupal, Ivanka ji oblékla plenku a pyžamo a já mohla dělat blog. Táta přijede až o půl jedenácté v noci, protože každou středu večer učí v UNYPU.

Matěj a Sněhulka

2009-04-07T17:35:00.008+02:00

V pátek přijel dědeček z Polešovic... je nám zase veseleji. Počasí je krásné, skoro letní. Zítra se vrátí Iva ze školy v přírodě a ve čtvrtek jedeme do Polešovic na velikonoce.

Dopoledne, když jsem vařila, zahlédla jsem z okna v lese naše známé... skorosousedy, kteří bydlí o pár domů dál, kozla Matěje (s hnědou hlavou), kozičku Sněhulku, psa Danyho a pár koček, spolu s paní Hamplovou. Pro Matěje a Sněhulku schováváme staré pečivo, aspoň mám dobrý pocit, že ho nevyhazuji do odpadků... pocházím z domu na vesnici, kde nic nepřišlo nazmar.

Matěj a Sněhulka

Evička krmí Matěje... za ním Sněhulka

Konečně jaro, dokonce mi vyhovuje i změna času, ráno vstávám za světla a večer, když se vrací zbytek z Prahy je také ještě světlo... ta zima byla letos krutá. Možná i proto, že to byla naše první zima na domečku, možná i pro vědomí, že ne všechny věci jsou takové, jak jiní říkají... Člověk se učí opravdu celý život. S Evičkou je teď mnohem více zábavy, venku si může hrát na pískovišti, procházky bez několika vrstev oblečení jsou pro ni také příjemnější a pro mě také, že ta příprava než můžeme jít ven netrvá tak dlouho. Jedna z Eviččiných nejoblíbenějších zábav je...

Konečně jaro...

2009-04-02T17:26:00.000+02:00

Dnes byl překrásný jarní den... sluníčko svítilo, jen sem tam zlehka pofukoval větřík... kéž by se zima vrátila až někdy v prosinci...

podběl lékařský s mouchou na našem staveništi

Máminy boty mi jsou akorát

letos poprvé na pískovišti... s jazykem

... a také s úsměvem

Rozloučení s DRDS

2009-04-01T21:30:00.000+02:00

Igor měl dnes vystoupení a zároveň rozloučení s Dismanovým dětským rozhlasovým souborem.

při vystoupení

Pro nás byl Igor ze všech nejlepší, perfektně to zvládl a jsme na něho náležitě pyšní. I když mu nebylo nejlíp, nakonec je rád, že může jet na tábor Ghóta, kam by se jinak kvůli soustředění DRDS nedostal.

Odměna za zvládnutí náročného úkolu

Teď už spinká, má za sebou těžký den. Já to beru jako výzvu pomoci mu vypořádat se s tou trémou, s těmi nadměrnými obavami, vrátit mu jeho bezprostřednost bez ohledu na to, kolik lidí je kolem něho.

Evička a notebook

2009-03-30T13:51:00.001+02:00

Táta má k dispozici služební notebook, je na něho velmi opatrný, ale jeho nejmladší dcera jeho přístup nesdílí... jeden z bodů Eviččina vývoje, kterým procházela asi před půl rokem - nenápadné a rychlé vylupování kláves... :()
Co teď s tím?... ;)

ZRNKA v akci

2009-03-29T12:05:00.000+02:00

Celý víkend u nás doma by se dal nazvat víkendem ZRNEK. V sobotu jsme byli předat hromadu zrníček od dárců v Laguně Psáry a v neděli v Dětském centru Krč. Bylo to velmi poučné, protože jsme si mohli oba domovy prohlídnout a velmi příjemné, protože jsem viděla, že nedělám marnou věc, že o zrníčka velmi stojí, protože mohu zažívat pocit, že lidem na lidech záleží, protože si myslím, že je o klienty v těchto domovech velmi dobře postaráno, i když je jejich životní situace někdy velmi nelehká.

Ivanka, Igorek Verunka, Maruška a Andrejko v Krči

A protože Iva má odjíždět v pondělí do školy v přírodě byli jsme dokoupit drobnosti na odměny a Ivě pro spolužáky, protože tam bude slavit svátek. Předtím jsme se zašli posilnit do creperie U slepé kočičky palačinkami:

před jídlem

při jídle

po jídle

DRAK

2009-03-21T23:58:00.012+01:00

Cestou z hor jsme si naplánovali výlet do ZOO Dvůr Králové. Počasí nám vyšlo, sluníčko krásně svítilo. I když se spousta pavilónů opravovala a Safari nefungovalo, obhlídli jsme spoustu zvířátek... akvária, terária, šelmy, ptáky, opice...

Rybičky

Pozor, jsem krokodýl...

Škola hrou

výstavu obrazů pradávných dob, děti se povozily Safari expresem

a jedeme

a vyrazily si pamětní mince. Igorek se stal fotografem.

Vůbec se nebojím... fotil Igorek

Jaro se už hlásí... fotil Igorek

Návštěva ZOO nám zabrala tak akorát času, abychom zvládli ještě jednu návštěvu. Do Psár přes Hradec Králové to není zase tak velká zajížďka a navíc jsou to lidé, které vidím strašně moc ráda. S Katkou jsem se seznámila v Podolí, když jsem chodila za Evičkou na intermediár. Narodili se ji dvojčátka na Silvestra 31.12.2006, Artík a Darinka, ve 28.tt a leželi v inkubátorech vedle Evičky. DRAK to je Darinka, Ramík (táta), Artík a Katka.

Artík, Darinka a naše Evička

Ramík a Katka... lepší fotku nemám

Jen škoda, že bydlí tak daleko, ale hlavně, že jsou a že na sebe myslíme. Bylo u nich nádherně, popovídali jsme, zavzpomínali na doby nelehké... S Katkou jsme používali stejnou odsávačku na mléko, byla tak těžká, že jsme ji musely nosit do nemocnice v batohu. A to nebylo jediné, co máme společné, stejné, podobné... Až ona mi řekla, že si mě pamatovala ještě z oddělení RES, když mě slyšela zpívat Evičce "Rozvíjej se poupátko..." (netušila jsem, že to vůbec někdo slyší). Den, který byl pro nás jeden z nejhezčích, kdy přeložili Evičku z RES na intermediár a kdy ona přišla za svými dětmi na RES, uviděla vedlejší inkubátor prázdný a sestra ji na jeji zvídavou otázku pořádně neodpověděla a tím v ní vzbudila nejistotu, rozpaky... O to příjemnější pro ni bylo, když i jeji děti za pár dnů přeložili na intermediár a ona opět uslyšela známou písničku... Katku a celou jeji rodinu mám moc ráda.

A po návštěvě nás čekala už jenom cesta domů.

v autě... :))

Špindl 14. - 21.3.2009

2009-03-21T23:41:00.003+01:00

Poprvé od narození Evičky, od přestěhování se do našeho nového domečku, od nastoupení Ivy do školy, od... jsme strávili pár společných dnů na dovolené, v hotelu Aquapark ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších.

Ubytovali jsme se v jednom z 9 penzionů, ten náš měl označení G, pokoj číslo 200.

Výhled z okna našeho pokoje

Nejdříve jsme se zaregistrovali na recepci, obdrželi pro každého čip a hned ho vyzkoušeli při večeři v restauraci. Na výběr byla polévka, tři druhy teplého jídla, které jsme mohli kombinovat, saláty, zmrzlina nebo zákusek, ovoce. Chutnalo nám. Eva usnula první večer jako poslední.

Musím se pořádně najíst... čeká mě dlouhý večer

Druhý den jsme zahájili opět jídlem, snídaní. A opět bohatý výběr mezi čajem, kávou, mlékem, kakaem, šťávou, k tomu pečivo, sýry, uzenina, zelenina, jogurty, lupínky, mussli, med. Po snídani jsme vyrazili doplnit zásoby jídla do místního obchůdku. Polopenze byla sice vydatná, ale přece jen jsme potřebovali zaplácnou oběd a utrácet v restauraci jsme nechtěli. Obědvali jsme v kuchyňce penzionu z vlastních zdrojů, na pokoji byla i lednička. Pokud se týká jídla dovolenou jsme si jeho nedostatkem zkazit nenechali.

Párečky na snídani a někdo už po snídani

Po obědě vyrazili první odvážlivci na sjezdovku. Táta s Igorem a Ivou si obuli lyžáky. Iva zjistila, že v nich má mokro, protože se ji tam dostal sníh. V žádném případě by to v nich nevydržela, takže se vyzula a lyžovat odešel pouze táta a Igor.

Táta a Igor se připravují na lyžování... Iva trucuje

Před první jízdou nahoru

Igi na vrcholu

Auto jsme parkovali vedle penzionu. Výstroj jsme měli uloženou v autě. Lyžovali jsme na sjezdovkách skiareálu Medvědín, který leží přes parkoviště, silnici a další parkoviště... i děti to zvládaly pěšky v lyžácích. Zatímco chlapi lyžovali, my ženské jsme se procházely a obhlížely krásy okolí.

Ivanka stále trucuje... Evička už spinká v kočárku

Ivanka už netrucuje

Na sjezdovce vyhládlo a při procházce také. Po svačince jsme byli relaxovat v aquaparku.

Na tobogánu... čekání na ten správný čas

Whirpool - tátovo nejoblíbenější místo (Igor je pod vodou)

Moje holky

Po zrelaxování následovalo opět jídlo, večeře. Eva usnula opět jako poslední. A tak s mírnými obměnami ubíhaly i další dny.
V pondělí, třetí den pobytu, pro mě připravili hostinu v kuchyňce penzionu, slavila jsem kulaté narozeniny.

Jediní a nejmilejší hosté na máminých narozeninách

V pondělí se konečně i Iva dočkala lyžování

Únava po lyžování

V pondělí večer začala Evě rýma a... průjem

V úterý dostal průjem i táta, Evka probrečela noc. Ve středu se udělalo špatně Ivě, zvracela, v noci měla horečku a brečela, že ji všechno bolí, že to nevydrží, že umře. Ve čtvrtek ráno s nimi byl táta u doktorky. Iva měla virózu, jeden den odpočinku s Paralenem a byla fit. Průjem je způsoben vodou z kohoutku.

Nemocná Ivulka

Bolavá Evulka a její ochránce Igi

Ve středu jsem se i já konečně dočkala lyžování. Cesta nahoru sedadlovou lanovkou byla příjemná. Prvních pár metrů dolů bylo také příjemných, plouživé obloučky v mírném svahu... spíš rovince. Pak následovala prý červená sjezdovka... polovinu jsem ji sjela pluhem, polovinu sešla krokem. Když jsem se uprostřed zoufalá zastavila, slyšela jsem, jak na mě někdo volá: "Krávo, kde zastavuješ?" Jakobych to mohla ovlivnit. Co jen se mnou bude, vždyť mám tři děti? Jak se dostanu dolů? A kdo se postará o děti, když se dolů nedostanu? Otázky, které mě stále napadaly. Jurka mě chválil a já nechápala za co. Učit se lyžovat ve čtyřiceti to už není odvaha, ale bláznovství. O kus níž už byla sjezdovka mírnější a mně se to začalo i líbit. Byl to můj jediný den na sjezdovce a docela mi to stačilo. Přece jen se cítím jistější v péči o mé nejbližší, přesto se těším na další zdokonalování.

Máma na vrcholu

Jako největší vytrvalec se ukázal Igor. Kromě jednoho dne, kdy jsme měli povinnou pauzu, zvládl každodenní lyžování. Sjížděl nejenom červené, ale i černé sjezdovky. Iva byla také moc šikovná, hlavně velmi odvážná.

Lyžaři - pauza na sjezdovce

Bylo to super. Jen snad příště dva pokoje, jeden pro děti a druhý pro rodiče.